The current Bet365 opening offer for new customers is market-leading bet365 mobile app You can get a free bet right now when you open an account.

El Guaje se rozloučil, připomeňte si s námi jeho bohatou kariéru!

El Guaje se rozloučil, připomeňte si s námi jeho bohatou kariéru!


První den tohoto kalendářního roku se nadobro uzavřela kariéra španělského útočníka Davida Villy, který strávil řadu let v dresu valencijských Netopýrů. Ve středu 1. ledna 2020 Villa se svým posledním klubem Vissel Kobe triumfoval v japonské pohárové soutěži Emperors Cup a následně pověsil kopačky na hřebík. Pojďte se spolu s námi ohlédnout za kariérou jednoho z nejlepších hráčů Los Che ve více než stoleté historii tohoto východošpanělského fotbalového klubu.

Dětství a fotbalové začátky

David Villa Sanchez se narodil 3. prosince 1981 v malé obci Tuille, jež je součástí města Langreo, ležícího v Asturii, tedy v regionu při severním pobřeží Španělska. Jeho fotbalová kariéra mohla skončit ještě dřív, než začala, neboť jako čtyřletý utrpěl zlomeninu stehenní kosti pravé nohy. Jeho otec Jose Manuel Villa, který se živil jako horník, však se synem trénoval i nadále a při zranění pravé nohy se zaměřili na zlepšování práce nohy levé. David Villa později vzpomínal, jak ho otec od dětství podporoval a jak s ním trénoval: „Posílal mi míč znovu a znovu, abych ho odkopával levou nohou, když jsem měl pravou jako čtyřletý v sádře. Ani si nevybavuji trénink, na kterém by otec nebyl. Nikdy jsem se tak na fotbalovém hřišti necítil sám.“ Zranění pravé nohy se zahojilo bez následků a díky tréninkům v období rekonvalescence pak byl během profesionální kariéry ceněným obounohým hráčem.

Už v dětství získal svoji přezdívku El Guaje, což je v Asturii označení pro dítě, ovšem u Villy to odkazuje především na fakt, že od mládí dokázal hrát a být konkurenceschopný i ve výběrech starších hráčů. I přes své schopnosti byl však ve čtrnácti letech blízko tomu, aby s fotbalem skončil, protože měl neshody se svým tehdejším trenérem, ale díky podpoře rodičů u fotbalu zůstal a pokračoval dál v cestě za svým snem, protože si uvědomil, že fotbal může být jednou jeho živobytím. „Byly dny, kdy jsem byl ze všeho rozčarovaný, protože jsem vlastně celou sezónu strávil na střídačce. To jsem se chtěl sbalit a jít si hrát jen tak pro zábavu se svými přáteli. Ale můj táta mě vždy podporoval a moje kariéra se nakonec rozběhla,“ popsal těžké období Villa. Pokračoval tak ve fotbalovém růstu v klubu UP Langreo a později jako sedmnáctiletý přešel do fotbalové akademie Mareo.

První roky a první úspěchy profesionální kariéry

David Villa přitahoval zájem velkých klubů z Asturie, nicméně jeden z nejvýznamnějších klubů z oblasti Real Oviedo ho nakonec odmítl s tím, že je příliš malý a že v něm nevidí dostatečný potenciál. To Sporting Gijon, lokální rival Realu Ovieda, po Villovi naopak rád sáhl a El Guaje tak zamířil do klubu, ve kterém dříve působil jeho idol Quini. Ve Sportingu začínal v mládežnických týmech a v sezóně 2000/2001 hrával za jeho rezervní tým v Segunda Division B, ovšem v úplném závěru této sezóny si připsal i první minuty za áčko gijonského celku. Tehdejší trenér Sportingu Gijon Pepe Acebal o Villovi později řekl: „Měl skvělé technické vlastnosti. Jeho první dotek byl vynikající a třebaže si u mladých hráčů nikdy nemůžete být jisti, zda z nich vyrostou hvězdy, tak Villa byl očividně velmi talentovaný. Chytře si nabíhal, dobře se dokázal odpoutat od obránců a vždy tak nějak přirozeně udělal ideální řešení situace.“ Za první tým Sportingu Gijon nastupoval pravidelně v sezónách 2001/2002 a 2002/2003 a během této doby nastřílel čtyři desítky gólů. Ovšem stále to bylo jen v Segunda Division, kde tehdy Sporting Gijon působil. Bylo tedy zřejmé, že velmi brzo dojde k jeho přesunu o úroveň výš.

villa gijon1029

K onomu očekávanému přesunu došlo v létě 2003, kdy ho za 3 miliony eur získal Real Zaragoza, která se právě stala nováčkem Primera Division. Villa nastoupil hned v úvodním utkání sezóny a ve 3. kole se v Primera Division poprvé střelecky prosadil, když přispěl k vítězství nad Murcií. Ke konci sezóny pak v utkání proti Seville slavil svůj první hattrick v nejvyšší soutěži. Sezónu 2003/2004 si však příznivci klubu pamatují především proto, že tehdy klub triumfoval v Copa del Rey. I v pohárové soutěži Villa střílel góly. Jediným gólem například rozhodl o čtvrtfinálovém vítězství Zaragozy na barcelonském Nou Campu či jedním gólem přispěl k finálovému triumfu 3:2 proti Realu Madrid. Celkem v Copa del Rey vstřelil 4 góly, v La Lize vsítil ve své první sezóně v nejvyšší soutěži 16 branek.

villa zara1029

V srpnu 2004 Villa na startu sezóny 2004/2005 získal další trofej, a to španělský Superpohár, ve kterém Zaragoza jako vítěz pohárové soutěže udolal ligové mistry z Valencie. V této sezóně si Villa poprvé zahrál v pohárové Evropě, a to konkrétně v Poháru UEFA (předchůdce dnešní Evropské ligy). Prvním soupeřem, kterému se v pohárové Evropě postavil, byla Sigma Olomouc v předkole Poháru UEFA. Na první gólový úspěch si však El Guaje musel počkat až do skupinové fáze, kdy hned v prvním zápase dvakrát pokořil obranu Utrechtu. Zaragoza nakonec v Poháru UEFA došla až do osmifinále a Villa v pohárové Evropě při své premiéře vstřelil 3 góly. V únoru 2005 pak Villa poprvé nastoupil za seniorský národní tým Španělska, kdy odehrál necelý poločas proti San Marinu. V té době začal na stadionu Zaragozy znít pokřik „illa illa illa, Villa maravilla“ kombinující hráčovo jméno a slůvko maravilla znamenající zázrak, ovšem v tomto kontextu může znamenat i báječný či velký. Ve své druhé sezóně v Zaragoze vstřelil 15 ligových gólů a následně změnil dres.

Začátek valencijské pětiletky

Po úspěšném období v Zaragoze se David Villa přesunul do jednoho z největších španělských klubů, Valencia za něho zaplatila 12 milionů eur. Debut za Netopýry si odbyl v nyní již řadu let zrušené soutěži Intertoto Cup na hřišti Gentu, proti stejnému soupeři pak v domácí odvetě zaznamenal první gól za Los Che. V lize za Valencii debutoval v 1. kole sezóny 2005/2006 jako náhradník proti Betisu. Z lavičky naskočil i v dalším zápase, kdy Valencia shodou okolností hrála proti Villovu bývalému zaměstnavateli Zaragoze. El Guaje na hřišti strávil jen závěrečnou desetiminutovku, ale i tak zvládl Valencii vystřelit alespoň bod, když svým prvním ligovým gólem za Los Che vyrovnal na konečných 2:2. Celkem v první sezóně na Mestalle nastřílel 25 ligových gólů a jen o jediný gól mu uniklo prvenství v tabulce střelců nejvyšší španělské soutěže. Žádný Netopýr neměl lepší poměr počtu gólů k počtu odehraných zápasů od dob legendárního Munda, tedy více než šedesát let. Za zmínku stojí například vítězný gól na San Bernabeu při vítězství Valencie 2:1 nad Realem Madrid či jediný gól zápasu při domácím vítězství 1:0 nad Barcelonou. Na hřišti Deportiva La Coruna rozhodl jeho gól rovněž o vítězství Valencie 1:0, nicméně v tomto případě navíc stojí za zmínku, že se Villa prosadil střelou téměř od půlící čáry (video zde). V první sezóně u Netopýrů se Villa dočkal i hattricku, a to na hřišti Athleticu Bilbao, kde skóroval třikrát v rozmezí pouhých pěti minut, takže se jedná o jeden z nejrychlejších hattricků v historii (video zde).

villa hattrick1029

Během sezóny 2005/2006 se David Villa stal pevnou součástí španělského národního týmu. V listopadu 2005 se radoval ze svého prvního reprezentačního gólu, a to v utkání proti Slovensku. Na konci sezóny se pak dočkal nominace na světový šampionát, který se v létě roku 2006 konal v Německu. Hned v prvním utkání skupiny Villa vstřelil dvě branky a výrazně tak přispěl k vítězství 4:0. Další gól na šampionátu přidal v osmifinále proti Francii, kdy sice poslal Španělsko do vedení, ale soupeř dokázal výsledek zvrátit a zvítězit 3:1.

V sezóně 2006/2007 Valencii v útoku fungovala spolupráce Davida Villy s bývalým útočníkem Realu Madrid Fernandem Morientesem. Dohromady se zasloužili o 43 valencijských gólů v různých soutěžích, mimo jiné i v Lize mistrů, kterou si Villa premiérově zahrál. V milionářské soutěži debutoval v předkole na hřišti Salcburku a gólově se poprvé prosadil proti témuž soupeři v domácí odvetě, kde si Los Che vybojovali postup do hlavní soutěže. V základní skupině se prosadil proti AS Řím a dvakrát proti Šachťaru Donětsk a skóroval rovněž v osmifinálovém utkání na hřišti Interu Milán, kde se blýskl povedeným volným přímým kopem (video zde). Valencia ze soutěže vypadla ve čtvrtfinále s Chelsea. V říjnu 2006 se jméno valencijského útočníka poprvé objevilo v padesátičlenné nominaci na prestižní ocenění Zlatý míč. Za ligovou sezónu 2006/2007 Villa nebyl tolik v popředí střelecké tabulky jako o rok dříve, neboť vstřelil jen 15 gólů, nicméně pro změnu nikdo v tomto ročníku nenasbíral víc gólových přihrávek než on.

Těžká sezóna s dvojnásobnou zlatou tečkou

Sezóna 2007/2008 nebyla pro Valencii vůbec snadná. Nedlouho po jejím začátku byl odvolán trenér Quique Sanchez Flores, kterého nahradil Ronald Koeman, ovšem výsledky se pod jeho vedením rozhodně nezlepšily, to spíše naopak a Valencia měla po celou sezónu blíže k sestupovému pásmu než k pohárové Evropě. Ke zlepšení v La Lize došlo až v úplném závěru sezóny, kdy Koemana vystřídal prozatímní trenér Salvador Gonzalez Voro. Villa byl ovšem stále gólový, vždyť nastřílel 18 ligových gólů a v celé soutěži byli jen dva hráči lepší. Valencia opět hrála Ligu mistrů, ale tentokrát se jí v milionářské soutěži vůbec nedařilo a Netopýři skončili na posledním místě v základní skupině. Villa se prosadil jednou v předkole proti Elfsborgu a poté v zápasech základní skupiny proti Schalke, kdy Netopýrům zajistil jediné vítězství ve skupině, a proti Chelsea. Z výše popsaného tedy sezóna 2007/2008 mnoho pozitivního nepřinesla, ovšem přesto je v kronikách valencijského klubu pečlivě zaznamenána zlatým písmem, neboť navzdory neúspěchu v Lize mistrů a nepřesvědčivým výsledkům v domácí ligové soutěži Netopýři sezónu zakončili s trofejí pro vítěze Copa del Rey. Valencia v této soutěži odehrála celkem devět utkání, ovšem Villa nastoupil jen šestkrát a na cestě za titulem vstřelil jen jeden gól. Ovšem jednalo se o gól velmi důležitý, neboť Valencia díky němu přivezla z prvního semifinálového utkání remízu 1:1 z barcelonského Nou Campu a vítězství 3:2 v domácí odvetě jí tak zajistilo postup do finále. Pokud by Villa svůj gól nevstřelil a Barcelona by doma zvítězila 1:0 a odveta by přitom skončila totožným výsledkem, tak by postupujícím byl katalánský celek díky pravidlu o větším počtu gólů na hřišti soupeře. Takto však ve finále proti Getafe stála Valencia a zvítězila 3:1. David Villa se tak dočkal své první (a bohužel i jediné) trofeje v dresu Los Che.

villa cdr1029

Vítězství v Copa del Rey tedy bylo první zlatou tečkou složité sezóny. Za druhou Villa v létě roku 2008 zamířil do Rakouska a Švýcarska, kde se konal evropský šampionát. El Guaje už v té době byl stálým hráčem základní sestavy španělského národního týmu, odkud vytlačil legendárního Raula. V kvalifikaci o Euro nastřílel 6 gólů. V útoku La Roji Villa tvořil obávanou dvojici s Fernandem Torresem. O vzájemné spolupráci řekl: „Dobře se doplňujeme. Spolupráce na hřišti nám vyhovuje a tým z toho těží. Oba napadáme obránce, vyvíjíme tlak a bojujeme, abychom vytvářeli šance.“ Vstup do turnaje nemohl mít Villa lepší. Španělsko totiž porazilo 4:1 Rusko, k čemuž valencijský útočník přispěl hattrickem. Stal se teprve sedmým střelcem hattricku v historii evropských šampionátů. V druhém zápase skupiny Španělsko porazilo Švédsko těsně 2:1, přičemž rozhodující gól v 92. minutě vstřelil opět Villa. La Roja tak již měla jistotu postupu a v posledním zápase skupinové fáze dost obměnila svoji sestavu, odpočíval i El Guaje. Znovu nastoupil ve čtvrtfinále proti Itálii, které za stavu 0:0 dospělo až k penaltovému rozstřelu. Za La Roju šel jako první na řadu Villa, proměnil a Španělsko nakonec v penaltové loterii zvítězilo 4:2. V semifinále se Španělsko podruhé na turnaji potkalo s Ruskem a znovu zvítězilo, tentokrát 3:0. Villa ovšem na hřišti pobyl jen půl hodiny a následně se zranil. Přišel tak i o finále proti Německu, ve kterém se o vítězství jihoevropského celku zasloužil Torres. Čtyřgólový Villa se i tak stal nejlepším střelcem šampionátu a nechyběl ani v ideální sestavě turnaje.

Mimochodem Villa pokračoval ve střílení gólů i na podzim 2008 v rozbíhající se kvalifikaci o světový šampionát, který byl na programu v roce 2010. Valencijský útočník se tak činil, že měl zakalendřní rok na kontě 12 gólů, čímž z historických tabulek vymazal Raula, který držel rekord v počtu gólů za La Roju v jednom kalendářním roce předtím. Když pak Villa skóroval i v prvním reprezentačním utkání v roce 2009, tak se stal historicky prvním španělským reprezentantem, kterému se podařilo skórovat v šesti zápasech v řadě, čímž překonal dvojici Telmo Zarra s Laszlo Kubala.

Poslední dva roky na Mestalle

Sezónu 2008/2009 Valencia zahájila neúspěšným boje o španělský Superpohár. Doma sice v prvním utkání porazila Real Madrid 3:2, a to i díky jednomu gólu Davida Villy, ale v odvetě zvítězil Bílý balet 4:2 a trofej získal pro sebe. Valencia v této sezóně hrála i v Poháru UEFA, což se ovšem moc netýkalo Villy, kterého z celkem osmi zápasů trenér nasadil jen pětkrát, ovšem z toho čtyřikrát odehrál maximálně půlhodinu. Střelecky se prosadil jen jednou, a to v předkole proti Maritimu. V domácí soutěži mu to však střílelo náramně a celkem zaznamenal 28 ligových gólů, což je jeho nejlepší výsledek u Los Che, a to několik zápasů na jaře roku 2009 zmeškal z důvodu zranění. Z marodky se však vrátil právě včas, aby stihl zápas Los Che na stadionu El Molinon, což je domovský stánek Sportingu Gijon, tedy klubu, ve kterém Villa začínal s profesionální kariérou. Villa zde gólem přispěl k vítězství Netopýrů 3:2, ale svůj gól v tomto emotivním utkání neslavil. Na 28 ligových gólů před Villou dosáhli naposledy Predrag Mijatovic v roce 1996 a Mario Kempes v roce 1978. I tak však Villa v tabulce střelců skončil až na třetím místě. Fotbalovým světem však byl hodnocen velmi pozitivně, vždyť například na konci roku 2008 se v prestižní anketě Zlatý míč umístil na sedmém místě.

V létě 2009 reprezentoval Villa Španělsko na Konfederačním poháru v Jihoafrické republice. El Guaje se prosadil v každém utkání Španělska v základní skupině a postupně tak přispěl k vítězství 5:0 nad Novým Zélandem, k vítězství 1:0 nad Irákem a k vítězství 2:0 proti domácímu výběru. Jak hladce prošla La Roja základní skupinou, tak překvapivá byla její porážka 0:2 v semifinále s USA. Španělsko tak zamířilo do klání o bronz, kde podruhé na turnaji udolalo Jihoafrickou republiku, třebaže tentokrát až v prodloužení 3:2. Po návratu do Španělska se musel valencijský kanonýr vyrovnat s řadou přestupových spekulací, které ho spojovaly například s Realem Madrid, Barcelonou, Manchesterem United, Liverpoolem či Chelsea. Villa o spekulacích řekl: „Mohl bych strávit celé léto vyvracením různých spekulací, tak jsem radši mlčel. Původně mi bylo řečeno, že bych pro udržení stability klubu měl odejít, ale to se rychle změnilo a od té doby nebyly žádné náznaky mého odchodu. Prezident klubu Vicente Soriano řekl, že nechce, abych opustil Valencii, no a to rozpustilo veškeré mé pochyby.“

villa werder1029

Případné myšlenky na přestup rozhodně neměly zřejmý vliv na Villovu produktivitu na startu sezóny 2009/2010. El Guaje se prosadil hned v prvním soutěžním utkání, jímž bylo předkolo Evropské ligy (která nově nahradila Pohár UEFA) proti Stabaeku, kde gólem přispěl k vítězství 3:0. Na začátku ligové sezóny se prosadil dvakrát proti Valladolidu při valencijském vítězství 4:2 a rovněž dvakrát proti svému bývalému klubu Sportingu Gijon, ovšem tento zápas nakonec skončil remízou 2:2, přestože Gijon hrál převážnou část oslaben o jednoho muže. Villy se však střelecká forma držela i nadále, a to až takovým způsobem, že to za rok 2009 dotáhl na čtvrtou příčku nejlepších světových kanonýrů. Villa vstřelil v roce 2009 za Valencii a Španělsko dohromady 43 gólů. Nejlepší střelecké představení v sezóně 2009/2010 předvedl Villa v odvetném utkání osmifinále Evropské ligy na hřišti Werderu Brémy. Valencia si z domácího hřiště přivezla remízu 1:1 a postup uhájila po divoké gólové přestřelce a remíze 4:4, pod kterou se El Guaje podepsal hattrickem. Netopýři pak z Evropské ligy vypadli ve čtvrtfinále s Atleticem Madrid. Villa v této soutěži vstřelil v této sezóně celkem 7 gólů. V La Lize pak v sezóně 2009/2010 přidal 21 gólů. Naposledy se za Valencii prosadil na konci dubna 2010 proti Deportivu La Coruna, kdy jediným gólem rozhodl o vítězství Los Che 1:0. Naposledy pak dres Los Che oblékl v posledním utkání ligové sezóny 2009/2010, kdy jako střídající hráč zasáhl do zápasu proti Xerezu. Nedlouho po konci sezóny byl oznámen hráčův přestup do Barcelony.

Villa tak mohl s čistou hlavou zamířit na světový šampionát do Jihoafrické republiky. Španělsko do turnaje vstoupilo nečekanou porážkou 0:1 se Švýcarskem, na čemž nic nezměnil ani El Guaje. Proti Hondurasu to už však byl starý známý skórující Villa a při vítězství Španělska 2:0 vstřelil oba góly svého týmu. Byl i blízko hattricku, ale pokutový kop neproměnil. V rozhodujícím zápase o postup ze skupiny však dalším gólem znovu přispěl k vítězství Španělska nad Chile 2:1. Villa se prosadil krásnou dalekonosnou střelou do prázdné branky poté, co z ní chilský brankář Bravo daleko vyběhl, aby zmařil předcházející šanci Torrese (video zde). Gól proti Chile byl Villovým šestým na světových šampionátech, čímž překonal dosavadní pětigólový rekord, který drželi Emilio Butragueno, Fernando Hierro, Fernando Morientes a Raul. Ve vyřazovací části světového šampionátu 2010 se Villa trefil dvakrát. V osmifinále rozhodl o nejtěsnějším španělském vítězství 1:0 nad Portugalskem a ve čtvrtfinále proti Paraguaji se situace vlastně opakovalo, úřadující evropští šampioni zvítězili opět těsně 1:0 a jediný gól zápasu vstřelil opět Villa. Španělsko totožných výsledků dosáhlo i v semifinále a ve finále (v tom až po prodloužení), ale to již bylo bez gólového příspěvku El Guaje. Villa byl i tak jedním z nejgólovějších hráčů šampionátu a dostal se rovněž do ideální sestavy turnaje. Jeho pět gólů na šampionátu navíc je historickým maximem, kterého kdy španělský hráč na jednom mistrovství světa dosáhl. Mimochodem ještě v roce 2010 Villa vyrovnal dosavadní celkový rekord Raula v počtu reprezentačních gólů za Španělsko, a to když skóroval v zápase rozbíhající se kvalifikace o Euro 2012. Na čele historických tabulek se pak od Raula odpoutal v únoru 2011, kdy dvakrát skóroval při vítězství Španělska 2:1 nad Českou republikou. Ale to už si rekord připisoval jako hráč Barcelony.

villa world1029

Do Barcelony za trofejemi

V létě 2010 tedy David Villa po pěti letech opustil Valencii a upsal se Barceloně, která za něho zaplatila 40 milionů eur. Villa tak šel ve stopách svého idolu Quiniho, který rovněž začínal ve Sportingu Gijon a dostal se až do Barcelony. Pro El Guaje to znamenalo vyšší finanční ohodnocení, ale rovněž i větší šanci na cenné trofeje. To se potvrdilo celkem brzo, když Barcelona ještě před startem ligové sezóny ovládla španělský Superpohár proti Seville. Villa si debut za katalánský celek připsal v odvetném utkání španělského Superpoháru, kdy na závěrečnou půlhodinku vystřídal Pedra. Hned v dalším zápase, kterým bylo první ligové kolo sezóny 2010/2011, se Villa poprvé v barcelonském dresu prosadil střelecky, když přispěl k vítězství svého týmu 3:0 na hřišti Racingu Santander. Gól si Villa připsal i při svém barcelonském debutu v Lize mistrů, kde v říjnu 2010 přispěl k vítězství 5:1 nad Panathinaikosem. V Barceloně se velké pozornosti těší zápasy El Clasica, tedy klání proti Realu Madrid. Villa se ho prvně zúčastnil na konci listopadu 2010 a mohl být spokojen, neboť k barcelonskému triumfu 5:0 přispěl hned dvěma góly. Velmi vysoko si Villa jistě cení i gól z finále Ligy mistrů z května roku 2011, kdy proti Manchesteru United upravoval na konečných 3:1 pro Barcelonu. Villa se tak hned první rok po přestupu dočkal nejcennější evropské klubové trofeje, k níž mimochodem přispěl 4 góly. Barcelona ovládla i La Ligu, kde Villa vstřelil 18 gólů. I v Copa del Rey nebyla Barcelona daleko od triumfu, ale ve finále se nakonec po vítězství 1:0 radoval Real Madrid. Ve španělské pohárové soutěži vstřelil Villa v sezóně 2010/2011 jen jediný gól.

villa lm1029

Na startu sezóny 2011/2012 si Barcelona připsala hned dvě trofeje. Po roce znovu španělský Superpohár, kde tentokrát udolala Real Madrid. Villa jednou skóroval v prvním zápase na San Bernabeu v Madridu při remíze 2:2. V domácí odvetě se sice neprosadil, ale to mu nejspíš nevadilo, neboť i tak Barcelona po vítězství 3:2 získala trofej. Možná trochu mu vadilo, že byl v 95. minutě tohoto zápasu vyloučen. O týden později katalánský celek získal i evropský Superpohár, když jako vítěz Ligy mistrů porazil vítěze Evropské ligy z Porta 2:0. Sezóna 2011/2012 bohužel neměla pro Villu dlouhého trvání, neboť si v prosinci na světovém šampionátu klubů zlomil holenní kost v zápase s arabským celkem Al-Sadd. V sezóně tak stihl vstřelit jen 5 gólů v La Lize a 3 góly v Lize mistrů. V Copa del Rey odehrál jen jeden zápas a ani jednou se neprosadil, ale i tak je spolu s Barcelonou právoplatným vítězem této trofeje v sezóně 2011/2012. Mimochodem Barcelona vyhrála i onen světový šampionát klubů, na kterém se Villa tak vážně zranil. Zranění ho připravilo nejen o závěr klubové sezóny, ale i o Euro 2012, kde nakonec Španělsko obhájilo titul z roku 2008.

Pro sezónu 2012/2013 však byl znovu připraven a když po dlouhých osmi měsících na marodce nastupoval na Nou Campu jako střídající hráč v úvodním ligovém utkání Barcelony v nové sezóně, tak se dočkal obrovských ovací. Po pár minutách se navíc i střelecky prosadil a korunoval barcelonské vítězství 5:1 nad Realem Sociedad. Villa více než dřív nastupoval spíše jako střídající hráč, ale i tak přispěl k barcelonskému ligovému titulu 10 brankami. V Lize mistrů se Villa prosadil jednou a Barcelona skončila před branami finále na kopačkách Bayernu Mnichov. V Copa del Rey sice Villa vstřelil 5 gólů, ale ani zde Barcelona netriumfovala, neboť ji v semifinále vyřadil Real Madrid. Ovšem ani ten ve španělské pohárové soutěži nedosáhl, nakonec se radovalo Atletico Madrid. A právě do Atletica Villa po třech letech v Barceloně zamířil.

Předtím se však podívejme na Villovu pokračující kariéru ve španělském národním týmu. Těžké zranění ho sice připravilo o Euro 2012, ovšem po uzdravení se El Guaje do reprezentace samozřejmě vrátil a rozšiřoval svoji rekordní sbírku gólů. V létě roku 2013 Villa Španělsko reprezentoval na Konfederačním poháru v Brazílii. Villa na tomto turnaji zaznamenal hattrick v utkání základní skupiny proti Tahiti, které Španělsku podlehlo vysoko 0:10. La Roja na Kofederačním poháru skončila druhá, když ve finále podlehla 0:3 domácímu výběru.

Rok v Atleticu

V soutěžním utkání za Atletico debutoval v úvodním zápase ligové sezóny 2013/2014. Hned poté ho čekal jeho bývalý klub, neboť Atletico bojovalo s Barcelonou o španělský Superpohár. V prvním utkání v Madridu se zrodila remíza 1:1 a jediný gól domácích vstřelil David Villa, pro kterého to byl první gól v dresu Atletica. Trofej však nakonec získala Barcelona, které stačila domácí remíza 0:0 v odvetě a pravidlo o větším počtu gólů na hřišti soupeře. První ligový gól za Atletico vstřelil první zářijový den roku 2013 na hřišti Realu Sociedad, kde madridský celek zvítězil 2:1. Nakonec v lize vstřelil slušných 13 gólů, čímž Atleticu Madrid dopomohl k prvnímu ligovému titulu od roku 1996. V Lize mistrů se Villa sice za Atletico Madrid neprosadil ani jednou, nicméně nebyl zas tak daleko od svého druhého titulu z této soutěže. Atletico se totiž probojovalo až do finále, kde však nestačilo na Real Madrid, kterému podlehlo 1:4. S Realem Atletico vypadlo i z Copa del Rey, a to v semifinále. V této soutěži Villa v dresu Atletica zasáhl jen do dvou zápasů a jednou se gólově prosadil.

villa atl1029

Na začátku června 2014 Villa řekl, že v další sezóně již nebude působit v Atleticu, a následně byl oznámen jako první hráč nově vzniklého celku zámořské Major League Soccer New York City. A poté s již vyřešenou budoucností zamířil na světový šampionát do Brazílie, který už dopředu označil za svoji rozlučku s reprezentačním dresem. V národním týmu už totiž zdaleka nebyl tím nepostradatelným hráčem základní sestavy, o čemž svědčí i to, že se v Brazílii na hřiště dostal až ve třetím zápase Španělska v základní skupině, v němž už La Roje o nic nešlo, neboť po porážkách s Holandskem a s Chile již bylo jasné, že na šampionátu pokračovat nebude. Španělsko se s turnajem rozloučilo vítězstvím 3:0 nad Austrálií, ke kterému Villa přispěl jedním gólem. Byl to jeho poslední gól v národním dresu, jímž stanovil hodnotu rekordu nejlepšího střelce španělské reprezentace v historii na 59 gólů. Jeho poslední zápas za reprezentaci to však nakonec ještě nebyl. Po více než roce si totiž konec v národním týmu rozmyslel a naposledy tak dres La Roji oblékl až v září 2017 v kvalifikačním utkání o světový šampionát 2018 proti Itálii. Španělsko tehdy zvítězilo 3:0 a Villa se s reprezentací rozloučil jako střídající hráč, který na hřiště přišel na pár závěrečných minut.

Závěrečné roky kariéry ve fotbalově exotických destinacích

Po světovém šampionátu v létě roku 2014 byl tedy David Villa hráčem New York City, ale jelikož se zámořská Major League Soccer, nebo chcete-li zkráceně MLS, hraje poněkud jiným způsobem, než jsme v Evropě zvyklí, a jelikož Villa zamířil do nového klubu, který v roce 2014 v soutěži ještě nepůsobil, tak zamířil na půlroční hostování do australského celku Melbourne City, respektive původně zněla smlouva na deset zápasů v australské lize a nakonec tam odehrál jen čtyři utkání, aniž by se dočkal vítězství. Gólově se však prosadil hned při svém debutu za Melbourne v zápase proti Sydney, kde jako střídající hráč vyrovnával na konečných 1:1, i v zápase následujícím, kdy už nastoupil v základní sestavě, ale znovu jen vyrovnával na konečných 1:1. Třebaže v Austrálii nepobyl dlouho, tak dle odhadů v zápasech, do kterých nastoupil, navýšil návštěvnost až trojnásobně oproti normálu.

V zámoří se sezóna odehrává v rámci jednoho kalendářního roku, přičemž základní část probíhá od března do října a poté následuje play-off nesoucí název MLS Cup. Týmy jsou rozděleny do východní a západní konference a do MLS Cupu postupuje z každé konference sedmička nejlepších. Tolik nejspíš k základním informacím o odlišnostech zámořského fotbalu. David Villa tedy své působení v MLS začal na začátku března 2015. Jeho debutový zápas proti Orlando City byl zároveň debutem celého týmu New York City v MLS. Villa samozřejmě nescházel v základní sestavě a navíc byl nositelem kapitánské pásky. V debutu New York City remizoval 1:1, no hned v dalším zápase se mohl těšit ze svého historicky prvního vítězství, a to když doma porazil New England Revolution 2:0, k čemuž přispěl i Villa svým prvním zámořským gólem. Villa střílel góly pravidelně a na konci sezóny měl na kontě 18 branek, ovšem New York City nepostoupil do MLS Cupu. Sám Villa však byl za své výkony oceněn nominaci na MLS All-Star Game, ve kterém tradičně vždy v červenci nastupuje výběr MLS proti nějakému evropskému klubu. V roce 2015 výběr MLS nastoupil proti Tottenhamu Hotspur a zvítězil 2:1, přičemž vítězný gól vstřelil právě Villa, jemuž asistoval neméně slavný Kaká.

V sezóně 2016 se David Villa v MLS zlepšil na 23 gólů, ovšem na trofej pro nejlepšího střelce soutěže nedosáhl, neboť o gól lepší byl Bradley-Wright-Phillips z New York Red Bulls. Náladu mu však jistě zlepšila cena pro nejlepšího hráče sezóny. I Villovu týmu se v sezóně dařilo a na konci základní části bylo New York City na druhém místě ve východní konferenci. V MLS Cupu však následně vypadlo ve čtvrtfinále s Torontem. Villa se v létě opět zúčastnil MLS All-Star Game, kde byl tentokrát soupeřem zámořského výběru londýnský Arsenal, který zvítězil 2:1.

V sezóně 2017 se David Villa dočkal svého prvního zámořského hattricku, a to dokonce v městském derby proti New York Red Bulls, ve kterém Villovo New York City zvítězilo 3:2. Za celou sezónu, tedy myšlena základní část, Villa nastřílel 22 gólů a v tabulce střelců byl znovu celkem těsně druhý, tentokrát byl o dva góly lepší Nemanja Nikolic z Chicago Fire. New York City skončilo stejně jako o rok dříve druhé ve východní konferenci a postoupilo do MLS Cupu, ale zde znovu vypadlo ve čtvrtfinále, kde byl nad jeho síly celek Columbus Crew. Villa vstřelil po jednom gólu ve venkovním utkání, kde však jeho tým i tak prohrál vysoko 1:4, i v domácí odvetě, kde sice New York City zvítězilo 2:0, ale na postup to nestačilo. Villa potřetí v řadě nescházel na MLS All-Star Game, kde byl tentokrát soupeřem domácího výběru Real Madrid. Zápas skončil remízou 1:1 a v následném penaltovém rozstřelu se z vítězství radoval Bílý balet.

villa ny1029

David Villa v zámoří strávil dohromady čtyři roky, poslední sezónou v dresu New York City pro něho byla ta v roce 2018. V tomto roce ho více trápila zranění, kvůli kterým přišel nejen o řadu zápasů MLS, ale i o MLS All-Star Game, na které byl sice nominován, ale z důvodu zranění se nemohl zúčastnit. Za základní část sezóny Villa nastřílel 14 gólů. Zvláště významné pro něho byly dva góly při dubnovém vítězství 3:1 nad Dallasem. Villa jimi totiž překonal hranici 400 nastřílených gólů v kariéře v součtu gólů v klubovém fotbalu a v národním týmu. New York City tentokrát ve východní konferenci skončilo na třetím místě a o MLS Cup muselo zabojovat v předkole. V tom si poradilo s týmem Philadephie 3:1, a to i díky jednomu gólu Villy. Ve čtvrtfinále MLS Cupu však už Villův tým nestačil na Atlantu United, která později celý MLS Cup ovládla.

Na úplný závěr kariéry se David Villa ještě přesunul do Japonska, v prosinci 2018 oznámil, že se v celku Vissel Kobe stane znovu spoluhráčem bývalého parťáka z Barcelony a ze španělského národního týmu Andrese Iniesty. Třebaže ho opět určitou část sezóny trápila zranění, tak přesto v Japonsku nastřílel slušných 14 gólů. V polovině listopadu 2019, tedy pár dní před svými osmatřicátými narozeninami, oznámil, že po konci sezóny ukončí kariéru. Sezóna v Japonsku skončila na začátku prosince, ovšem Villa musel s koncem kariéry přece jen ještě chvilku počkat, protože Vissel Kobe byl stále ve hře v Emperors Cupu. Když těsně před Vánoci zvládlo semifinále, tak bylo jasné, že Villova kariéra skončí až v roce 2020. Finále Emperors Cupu se totiž hrálo přesně na Nový rok, Vissel Kobe v něm porazil 2:0 Kashimu a získal první trofej ve své historii. Davida Villu do zápasu od začátku nepustily přetrvávající lehčí zdravotní obtíže, nicméně o poslední minuty své kariéry nepřišel a na hřiště se podíval jako střídající hráč za již jasného stavu v 90. minutě.

villa kobe1029

Tak tedy dokráčela k svému závěru dlouhá kariéra Davida Villy, jednoho z nejlepších hráčů historie Los Che a jednoho z nejlepších španělských útočníků všech dob. Začínala ve Sportingu Gijon před zhruba dvaceti lety. Poté pokračovala v Zaragoze, kde se dočkal i prvních trofejí. Největší část kariéry strávil v dresu valencijských Netopýrů, kterým pomohl vítězství v Copa del Rey v roce 2008. V té době se stal i obávaným kanonýrem španělské reprezentace. Po pěti letech na Mestalle zamířil do Barcelony, kde to měl se získáváním trofejí přece jen jednodušší. Evropskou část kariéry zakončil v Atleticu Madrid, kterému pomohl k prvnímu ligovému titulu od roku 1996. Poté zamířil na fotbalově exotičtější adresy. Po krátké epizdě v australském celku Melbource City se na pár let usadil v New Yorku. Kariéru pak zakončil v Japonsku stylově posledním titulem své bohaté kariéry. Na hřišti ho společně s ním slavila manželka Patricia Gonzalezova, kterou si vzal v roce 2003, dcery Zaida a Olaya a syn Luca. Na ně nyní bude mít rozhodně více času. Villa už ale má i plány do budoucna, bude spoluvlastníkem a předsedou nového celku Queensboro FC, který bude od roku 2021 novým týmem v UCL Championship, což je druhá nejvyšší zámořská soutěž.

villa all1029

  • Ruty,smekám....jen to přečíst trvalo,cca 15 minut,jak dlouho takový článek píšeš???

    K Davidovi:měl sem jej moc rád,vystřílel nám důležité mače,ale prostě zdeřil do Uefalony.....pak Atlético,místo aby na stará kolena vrátil,šel hrát Soccer do Jůůůesej,tady není místo pro vzpomínání.

  • V odpovědi na: Jose.Enrique

    Je pravda, že takovýhle článek je svojí délkou už opravdu extrém no, ale říkal jsem si, že zrovna Villa je jednou z opravdu výrazných postav Valencie, takže si nějaké takové rozloučení zaslouží, nicméně konečná délka článku překvapila i mě, ale to se mi stává celkem často, když něco píšu *14* Jinak jak dlouho jsem to přesně psal nevím, ale pár hodin to bylo. Psal jsem to od čtvrtka do soboty tak různě po chvilkách *5*

    Co se týče jeho kariéry po Netopýrech, tak že šel do Barcelony, to jsem tak nějak ještě chápal, protože prostě byla doba taková, že se Vale pravidelně zbavovala svých nejlepších hráčů za velké peníze, protože musela, aby přežila. Víc mě naštvalo, že pak zamířil do Atletica. V té době už s Barcelonou vyhrál co šlo, tak se mohl klidně vrátit na Mestallu.

  • V odpovědi na: ruty

    Spíše jsem myslel, že sis to připravoval v průběhu několika měsíců, protože jeho konec už se nechal pomalu očekávat :D

    To asi naštvalo každého, že se nevrátil zpátky a radši hrál na druhé straně světa. Asi pro něj poznání nových destinací bylo prostě více než hrání ve Vale, kde by si určitě taky slušně vydělal.