Máte svého oblíbeného neúspěšného Netopýra?

Největšími oblíbenci fanoušků jsou většinou ty největší hvězdy týmů, tedy například nejlepší střelci, režiséři hry či jiným způsobem nepostradatelní hráči. To je pochopitelné. Ovšem týmy tvoří i hráči, kteří nejsou tolik vidět, ale své si odehrají, a v neposlední řadě pak i ti, kterým to v daném týmu prostě nesedí a neprosadí se. V tomto článku se podíváme právě na tu poslední skupinu, tedy na Netopýry, o kterých bychom mohli říct, že jejich působení na Mestalle rozhodně nebylo úspěšné. Protože i takový hráč může být fanoušky z nějakého důvodu oblíben. Vybavujete si někoho takového v řadách Valencie? Někoho, ke komu jste cítili sympatie, ale jemuž to v dresu Los Che jednoduše řečeno nešlo? Pár jmen vám připomeneme a třeba se spolu můžeme pokusit najít i nejoblíbenějšího neúspěšného Netopýra.

Deník SuperDeporte nedávno využil absence aktuálního fotbalového dění kvůli koronavirové pandemii a uspořádal anketu o největší legendu valencijského klubu. Čtenáři deníku hlasováním na webu periodika a na jeho sociálních sítích vybírali největší legendu z třiadvaceti hráčů nominovaných deníkem. Za největší legendu klubu byl vybrán Mario Alberto Kempes, který ve finále udolal Davida Villu. V semifinále ankety skončili naděje pro Davida Albeldu a Santiaga Canizarese. A koho tato čtveřice vyřadila ve čtvrtfinále? Ricarda Ariase, Claudia Lopeze, Amedea Carboniho a Roberta Fabiana Ayalu. Při pohledu na jmenované hráče je na první pohled zřejmé, že jde o fotbalisty, kteří toho ve valencijském dresu odehráli velmi mnoho a posbírali celou řadu úspěchů. Celý průběh ankety si můžete připomenout v našem článku.

Ovšem dnes nás zajímají jiní hráči. Hráči, kteří toho za Los Che až tolik neodehráli. Útočníci, u kterých byly góly vzácností. Záložníci, kteří svým působením ve středu pole prospívali spíše soupeři. Obránci, které obehrál každý soupeřův útočník. A brankáři, kteří nechytili ani střely, které mířily přímo na ně. Zjednodušeně řečeno prostě hráče, kteří se ve Valencii neprosadili. Na druhou stranu jejich případná nízká kvalita mohla být jen jedním z důvodů jejich neúspěchu. Na Mestalle nezazářili třeba i proto, že nedostali prostor, protože jim nesedl herní systém či protože prostě u Los Che působili jen v nesprávném období své jinak úspěšné kariéry.

Neúspěšných hráčů by se v již více než stoleté historii klubu našly určitě desítky či možná dokonce stovky. My vám tu však připomene jen některé, kteří oblékali valencijský dres v tomto století. Byl někdo z nich vaším oblíbencem, třebaže se mu ve Valencii nedařilo dle jeho představ? Nebo vás napadají ještě nějací jiní hráči? Nebo vyznáváte názor, že kdo není úspěšný, ten si nezaslouží být oblíbený? Podělte se s námi v komentářích pod článkem o svůj názor a třeba při větším počtu komentářů najdeme i toho nejoblíbenějšího neúspěšného Netopýra.

Galerie neúspěšných

Na začátku století Valencia zažívala úspěšná léta, nicméně i tak se v jejích řadách našlo několik hráčů, kteří se neprosadili dle očekávání. Například jeden z nejslavnějších slovinských fotbalistů historie Zlatko Zahovic strávil ve Valencii jen jednu sezónu, neboť předváděl až příliš nevyrovnané výkony. Pouhý rok na Mestalle strávila rovněž italská dvojice Stefano Fiore a Bernardo Corradi. Když Valencii vedl jejich krajan Claudio Ranieri, tak se do sestavy dostávali, po jeho odchodu už ne. A věděli jste, že za Valencii hrával i bratr Raula Albiola? No přesněji řečeno za Netopýry záložník Miguel Albiol zasáhl do dvou zápasů.

Ve druhé polovině první dekády tohoto století pak zažila Valencia zklamání i z hráčů, za které zaplatila nemalý peníz. Italský útočník Francesco Tavano stál 10 milionů eur, ale za Los Che během půlroku na Mestalle odkopal jen zhruba 200 minut v 6 zápasech. Ani jednou nebyl v základní sestavě a ani jednou neskóroval. Ještě dražším nákupem byl Asier Del Horno, který stál dokonce 12 milionů eur. U Netopýrů strávil sice několik let, ale výrazně se neprosadil, za což u něho mohla především častá zranění. Na Mestalle se více neprosadil ani odchovanec Miguel Herrero známý jednoduše jako Michel. Tomu se často více dařilo bohužel v předsezónní přípravě, než pak v regulérní sezóně. Mezi hvězdy týmu se nezapojila například ani dvojice středopolařů Edu a Hugo Viana. A pamatujete na nového Roberta Carlose? No Thiago Carleto rychle ukázal, že si přirovnání ke slavnému hráči rozhodně nezaslouží. Za Valencii nastoupil jen do jednoho utkání, a to ještě jen jako střídající hráč. Krátkou kariéru u Los Che prožil i útočník Miku. Při debutu sice vstřelil hattrick, ale už po půl roce Netopýry přesto opustil. Vzpomínka na hvězdné výkonu se fanouškům Valencie pravděpodobně nevybaví ani při zmínění jména Angela Dealberta.

Ze začátku druhé dekády tohoto století můžeme z neúspěšných Netopýrů zmínit například Choriho Domingueze. Do Valencie přišel s vizitkou nejlepšího hráče ruské nejvyšší soutěže, ovšem u Los Che své kvality za několik let nepotvrdil. Několik let byl hráčem Valencie i záložník Nacho Gonzalez, který se dokonce za východošpanělský klub ani nedočkal startu v oficiálním zápase. Zajímavý případ je Jonathan Viera, který se u fanoušků těšil přízni, leč u trenérů bohužel ne. A to se jich přitom ve Valencii během jeho působení na Mestalle několik vystřídalo. Jako velká posila středu pole do Valencie přicházel Fernando Gago. Výsledek? Na Mestalle strávil jen půl roku, vaz mu zlomila domácí porážka 0:5 s Realem Madrid. V létě roku 2013 Valencia potřebovala posílit útok po odchodu Roberta Soldada. A tak přivedla dvojici Dorlan Pabon a Helder Postiga. Je potřeba něco dodávat? Snad jen tolik, že v únoru roku 2014 už na Mestalle ani jeden z nich nebyl. Netopýrem byl v té době naopak nově Vinicius Araujo, který se ale v dresu Valencie rovněž příliš nepředvedl.

Rok 2014 byl hlavně rokem pomyslného nástupu Petera Lima na valencijský trůn. Singapurský podnikatel se stal novým majitele klubu oficiálně až v prosinci, nicméně přestupové dění ovlivňoval již v létě. Už na jaře, tedy nejspíš ještě bez vlivu Petera Lima, byl dojednán příchod Rodriga de Paula, který na Mestalle nakonec vydržel rok a půl, ale své kvality začal ukazovat až po přesunu do Itálie. Z dvouletého hostování v Elche se v létě roku 2014 vrátil odchovanec Carles Gil, ale mnoho příležitostí nedostal a po půl roce byl pryč. Nevyvedly se však ani některé nové posily. Například dvojice záložníků Filipe Augusto a Bruno Zuculini či obránce Lucas Orban. O rok později potřebovala Valencia v obraně nahradit Nicolase Otamendiho, a tak přivedla stoperskou dvojici Aymen Abdennour a Aderlan Santos. Abdennour sice v první sezóně na Mestalle hrával, ale to spíš kvůli tomu, že trenéři neměli nikoho kvalitnějšího k dispozici. Jedničkou na postu defenzivního záložníka se měl stát Danilo Barbosa. No nestal se. Očekávání nenaplnili ani Mathew Ryan či Zakaria Bakkali. O nevděčnosti pozice náhradníka Jose Luise Gayi pro levý kraj obrany se po výše zmiňovaném Orbanovi přesvědčil i Guilherme Siqueira, kterého však navíc dost limitovalo chatrné zdraví. V létě roku 2016 přišel jako velká posila Nani, nicméně očekávání přece jen zcela nenaplnil. Neprosadili se ani Mario Suarez, Alvaro Medran či Fabian Orellana. V dalších letech se k lítosti fanoušků více neprosadili ani odchovanci Nacho Vidal a Lato. Zajímavým případem je Jeison Murillo, který po svém příchodu na Mestallu hrával pravidelně, ale pak se zranil a po návratu již od trenéra Marcelina mnoho příležitostí nedostal. Víceméně jedinou hvězdnou chvilku prožil během svého půlročního hostování na Mestalle útočník Luciano Vietto. V druhém utkání po svém příchodu vstřelil v Copa del Rey hattrick do sítě Las Palmas, ale víc už toho bohužel nepředvedl. Jedním z největších valencijských zklamání poslední doby se stal Michy Batshuayi, od kterého si fanoušci hodně slibovali. Belgický útočník se sice za Los Che prosadil v La Lize, v Copa del Rey i v Lize mistrů, ale v každé soutěži jen jednou. Po půlroce tak Valencia jeho hostování z Chelsea ukončila. Jeho místo na soupisce zaplnil Ruben Sobrino, což ale ke zkvalitnění kádru nevedlo. Neúspěšným hráčem letošní sezóny je pak zřejmě Thierry Correia. Ten v létě nestál zrovna malý peníz, ale od začátku bylo zřejmé, že mu schází potřebné zkušenosti.