Z Valencie za úspěchy

Loňské přestupové léto bylo ve Valencii ve znamení mnoha odchodů. Krom mnoha jiných došlo i k rozprášení kostry úspěšného týmu, který v květnu roku 2019 slavil triumf v Copa del Rey. Valencii opustil stoper Ezequiel Garay, záložníci Dani Parejo, Francis Coquelin, Geoffrey Kondogbia a Ferran Torres a útočník Rodrigo Moreno. Jak jsou na tom tito muži po roce? Většina se na konci sezóny 2020/2021 mohla radovat ze zisku nějaké cenné trofeje. A tak tu v našem výčtu máme například mistra španělské La Ligy, vítěze anglické Premier League či šampiony Evropské ligy.

Rok bez zápasů

Z výše jmenovaných si nové angažmá dosud nenašel jen argentinský stoper Ezequiel Garay, který letos oslaví již pětatřicáté narozeniny. Ne že by o něho nebyl v létě loňského roku zájem, ale on se chtěl dát nejdřív zdravotně do pořádku. Ve Valencii totiž hrál naposledy na začátku února roku 2020, kdy si vážně poranil koleno a zbytek sezóny pak už bohužel strávil na marodce. V létě mu potom skončila smlouva s Los Che a vedení klubu mu novou nenabídlo. Stal se tak volným hráčem. Na sklonku loňského roku se objevily spekulace o zájmu Barcelony, která hledala náhradu za zraněného Gerarda Piqueho, ale Garay nakonec zůstal bez angažmá až do konce sezóny. Uvidíme, jestli už ukončí svoji bohatou kariéru, nebo zda se ho ještě dočkáme na fotbalových trávnicích. Před pár dny se objevily informace, že by jeho zkušeností rád využil Liverpool.

Nesnadná premiérová sezóna v Premier League

Před rokem právě do Anglie zamířil útočník Rodrigo Moreno, který se stal nejdražším valencijským prodejem loňského léta a zároveň nejdražším nákupem v historii Leedsu United. Nováček Premier League za něho zaplatil 30 milionů eur pevnou částku a až 10 milionů eur by mohl doplatit na bonusech. No mnoha bonusů se pravděpodobně Netopýři nedočkají, neboť Leeds dosáhl v Premier League jen na 9. místo a neprobojoval se tak pohárové Evropy a příliš podařenou sezónu neprožil ani sám Rodrigo. Ze začátku sezóny ho proslulý stratég Marcelo Bielsa nasazoval jen jako střídajícího hráče. Když se to změnilo a Rodrigo začal nastupovat v základní sestavě, tak se nakazil koronavirem. A pak mu opět připadla jen role náhradníka.

V lednu se tak spekulovalo, že možná změní působiště, psalo se dokonce i o možném návratu na Mestallu formou hostování, ale Rodrigo nakonec v Leedsu zůstal. A na začátku února se zranil a do konce dubna si víceméně pořádně nezahrál. Ve formě se tak ukázal až v závěru sezóny. V květnu byl sice stále převážně náhradníkem, ale i tak se v pěti utkáních dokázal hned čtyřikrát střelecky prosadit. Celkem v sezóně vstřelil 7 gólů, čímž tedy asi fanoušky Leedsu úplně nepotěšil. Přece jen čekali od nejdražší posily v historii klubu víc. To fanoušci Valencie můžou smutnit pro změnu z toho, že Rodrigo vstřelil v ligové soutěži stejně gólů jako například Maxi Gomez, který však ve španělské La Lize měl ve valencijském dresu k dispozici více než dvojnásobek herního času.

Bez třešinky z Ligy mistrů

I talentovaný Ferran Torres si za nové působiště vybral Anglii, a to konkrétně Manchester City. Valencijskému odchovanci už na Mestalle zbýval poslední rok smlouvy a tak ho tým Pepa Guardioly získal levněji, než by se u mladého hráče s takovým potenciálem čekalo. City zaplatilo 25 milionů eur pevnou částku a až 15 milionů eur by mohl doplatit na bonusech. A v jeho případě se Valencia nějakého doplatku určitě dočká. Vždyť Ferran napříč všemi soutěžemi nastřílel 13 gólů. A to samozřejmě rozhodně nebyl hráčem základní sestavy. Jednou se prosadil v FA Cupu. Stejně tak se jednou prosadil i v Ligovém poháru, kde Manchester City získal titul. Další titul získali bleděmodří v Premier League, k čemuž přispělo i 7 gólů mladého španělského reprezentanta, který se už těší na letošní Euro.

Mimochodem v reprezentačním áčku Ferran debutoval v září loňského roku a od té doby má za La Roju úžasnou bilanci 6 gólů v deseti zápasech. Ale vraťme se k jeho sezóně na klubové úrovni. Nezmiňovali jsme totiž jeho působení v Lize mistrů. Z šesti utkání v základní skupině Ferran nenastoupil jen jednou a hned čtyřikrát naopak nastoupil rovnou v základní sestavě. A za důvěru se odměnil měrou vrchovatou, protože vstřelil hned 4 góly. V jarních zápasech vyřazovací části už si zahrál jen pár minut hned v prvním utkání a od té doby až do konce nepovedeného finále proti Chelsea zůstal jen na střídačce. Pomyslná třešinka na sezónním dortu tak nepřišla. I tak ale může být Ferran Torres se svojí první sezónou v dresu Manchesteru City jistě spokojen. A ve Valencii z toho bude mít radost minimálně pokladník.

Valencijské duo na palubě Žluté ponorky

Do Villarrealu zamířili v létě loňského roku z Valencie hned tři hráči, ale Jaume Costa se tam vracel jen z ročního hostování na Mestalle. Doprovodili ho však dva kmenoví hráči Los Che, a to dlouholetý kapitán Netopýrů Dani Parejo a jeho parťák ze středu valencijské zálohy Francis Coquelin. Žlutou ponorku tato dvojice důležitých hráčů lokálního rivala vyšel až nečekaně levně. Za Coquelina Villarreal zaplatil 8 milionů eur, no Parejo dokonce změnil dres úplně zadarmo. Od valencijských fanoušků byl Parejo často kritizován, nicméně důvěru trenérů vždy měl. A ve Villarrealu ji od trenéra Unaie Emeryho také dostal. V lize chyběl jen dvakrát, v Copa del Rey ani jednou a v Evropské lize vynechal tři utkání. Penaltovým specialistou Villarrealu je Gerard Moreno, takže Parejo se gólově neprosadil tak často, jako ve Valencii, ale i 3 góly jsou slušný počin. Mimochodem jednou se trefil i proti Valencii. To Coquelin se na hřiště dostal podstatně méně, za což mohlo i další z jeho nekonečné řady zranění. Na vyvrcholení sezóny však byl fit.

Villarreal sezónu na ligové úrovni dobře začal, ale pak se to postupně zhoršovalo. Možná i proto, že mu odebírala síly stále se prodlužující cesta v Evropské lize. Nicméně na získání vstupenky do pohárové Evropy to Villarrealu v La Lize nakonec stačilo. Žlutá ponorka zakončila sezónu na 7. místě, což znamenalo, že by se měla v příští sezóně představit v nově vzniklé Konferenční lize. Jenomže po konci La Ligy před sebou měla ještě jeden zápas. Na vyvrcholení totiž čekala Evropská liga, kde Villarreal došel až do finále, přičemž po cestě jen třikrát remizoval, jinak vše vyhrál. Ve finále byl favoritem Manchester United, ale Villarreal se předzápasovým teoriím vzepřel a nakonec slavil po remíze 1:1 a po neuvěřitelném vítězství 11:10 v penaltovém rozstřelu. Rozstřelu se zúčastnili i Parejo a Coquelin a úspěšně se s tíhou okamžiku vyrovnali i další bývalí Netopýři, a to Paco Alcacer a Raul Albiol. Z bývalých hráčů Valencie, kteří nyní hrají za Villarreal, se tak finálového utkání Evropské ligy nezúčastnil jen už výše zmiňovaný Jaume Costa.

Poslední letní odchod

Už bylo po loňském letním přestupovém období a Valencia přesto přišla ještě o dalšího hráče. Londýnský Arsenal totiž poslední den přestupového období vykoupil z Atletica Madrid Thomase Parteye přes výkupní klauzuli. Dle řádů tak madridský klub dostal několik týdnů na přivedení náhrady. A Atletico si vyhlédlo valencijského Geoffreye Kondogbiu. I záložník reprezentující Středoafrickou republiku po přestupu toužil, takže se není co divit, že se Kondogbia nakonec do Madridu opravdu stěhoval. Atletico zaplatilo 15 milionů eur pevnou částku a až 5 milionů eur mohlo doplatit na bonusech. Co se týče důležitosti v týmu a herního prostoru, tak to si Kondogbia opravdu nepolepšil. Zatímco u Netopýrů měl být pro trenéra Javiho Graciu klíčovým mužem, tak v Atleticu byla jeho role zcela odlišná. V Lize mistrů si nezahrál ani minutu. V Copa del Rey sice nastupoval v základní sestavě, ale Atletico postoupilo jen přes Cardassar z Tercera Division, zatímco hned v dalším kole ostudně vypadlo s Cornellou hrající v Segunda Division B. V La Lize sice Kondogbia zasáhl do většiny utkání, ale většinou byl jen střídajícím hráčem. Jen třikrát strávil na hřišti dobu přesahující pětačtyřicet minut, často to však bylo naopak výrazně méně. Přesto se ale mohl na konci sezóny radovat ze zisku ligového titulu. V tomto ohledu se mu tedy přestup vydařil. A do pokladny Valencie by měly připutovat bonusové 2 miliony eur.