Valencia včera večer oznámila program svého stadionu Mestalla pro víkend 23. a 24. března 2019. V sobotu se na valencijském stadionu představí španělská reprezentace a v neděli pak proti sobě v exhibičním utkání nastoupí legendy Los Che a legendy španělského národního týmu. Už samotného oznámení tohoto utkání se včera zúčastnila řada bývalých hráčů Los Che.
Že východošpanělský fotbalový klub Valencia CF příští rok oslaví 100 let své existence, to je věc dostatečně známá. Jako datum založení klubu se uvádí konkrétně 18. březen 1919. Los Che chtějí v rámci oslav představit fanouškům na Mestalle zajímavé fotbalové menu, a proto usilovali o pořadatelství některého ze zápasů španělského národního týmu i o pořadatelství finálového utkání Copa del Rey. V prvním případě byla Valencia úspěšná a v sobotu 23. března 2019 bude hostit utkání mezi Španělskem a Norskem, což bude zápas kvalifikace o mistrovství Evropy 2020. Reprezentační fotbal se na Mestallu vrátí po dlouhých čtrnácti letech. Ohledně pořadatelství finále Copa del Rey dosud jasno není, kromě Valencie má zájem i Betis Sevilla.
V sobotu 23. března 2019 se původně mělo konat klání legend, ale když španělský fotbalový svaz RFEF přiřkl Valencii pořadatelství výše zmiňovaného reprezentačního utkání, tak se legendy valencijského klubu proti legendám španělské reprezentace postaví o den později. Při příležitosti oznámení zlatého hřebu březnových oslav klubového jubilea řekl Fernando Giner, bývalý hráč Los Che a prezident Asociace fotbalistů klubu Valencia CF, že to ve dnech 23. a 24. března 2019 bude velkolepý víkend a skvělá oslava fotbalu. Včerejší program na Mestalle sledovalo 3000 diváků.
Ono už včera bylo co sledovat, neboť Mestallu postupně pozdravila celá řada bývalých hráčů různých generací. Nejstarší hráči hrávali za Valencii už v 60. letech minulého století. Tuto generaci zastupovali Juan Cruz Sol, Pepe Claramunt, Roberto Gil a Guillot. Mladší generace zastupovali Ricardo Arias, Miguel Tendillo, Dario Felman, Fernando Giner, Voro, Bossio, Camarasa, Luis Milla či Farinos. Diváky na Mestalle pozdravili i hráči, kteří dres Los Che oblékali během úspěšných let na začátku tohoto století. Ligové vítěze a vítěze Poháru UEFA zastupovali Ayala, Albelda, Baraja, Marchena, Vicente, Mista, Canizares, Kily Gonzalez, Juan Sanchez, Angulo či David Navarro. Jako poslední pak na trávník po boku prezidenta Anila Murthyho přišel záastupce současné generace, a to konkrétně klubový odchovanec Carlos Soler, který byl mimochodem jmenován do ideální sestavy základních skupin letošní Ligy mistrů.
Jednotliví hráči měli včera možnost k fanouškům na Mestalle krátce promluvit:
V reakci na pondělní los prvního jarního kola Evropské ligy, který Valencii za soupeře přisoudil skotský Celtic Glasgow, vzpomenul Vicente Guillot, že se stejným soupeřem se Netopýři museli vypořádat v sezóně 1962/1963 ve Fairs Cupu, což je soutěž známá například jako Pohár veletržních měst a byl to tedy předchůdce Poháru UEFA, ze kterého se následně stala Evropská liga. Valencia tehdy Celtic doma porazila 4:2 a po remíze 2:2 ve Skotsku postoupila. Guillot dal tomuto soupeři celkem 3 góly. Valencia následně ovládla celou soutěž, přičemž to bylo podruhé v řadě.
Při výčtu klubových legend, které včera zamířily na Mestallu, vám možná chyběla legenda z největších, a to populární El Matador, tedy Mario Kempes. I on včera na Mestalle vlastně byl, i když jen prostřednictvím videopozdravu pro fanoušky: „Doufám, že se se všemi fanoušky uvidím na Mestalle dne 24. března. Už se na vás těším. Amunt!“ Ze spoluhráčů Kempese na Mestallu dorazili Arias, Tendillo či Felman, který přiznal, že má doteď husí kůži, když si na tehdejší dobu vzpomene: „O Kempesovi jsme říkali, že je to nejlepší cizinec, který kdy vstoupil na toto hřiště. Bylo potěšením s ním trávit čas, byly to nezapomenutelné dny. Byl velkolepým hráčem, který vzbuzoval pocit, že se nenarodil na této planetě. Díky němu jsme se mohli stát šampiony.“
Že nebylo v historii klubu vždy jen dobře připomenuli hráči jako Giner, Arias či Voro, kteří v sezóně 1985/1986 zažili sestup Los Che do druhé ligy. O rok později naštěstí byli zpět v nejvyšší soutěži. Nejen o tom promluvil populární Salvador Gonzalez Voro: „Sto let je hodně, je to velmi dlouhá doba. Ve své době jsem si plnil sen, který jsem měl jako malý. Když jsme pak ale sestoupili, tak se vše zdálo být černé. Ovšem o rok později jsme byli zpět v první lize. Fanoušci nás však podporovali celou dobu, pořád byli s námi. Po návratu do nejvyšší soutěže jsme se pak rychle dostali mezi přední týmy ligy. To byla pěkná doba. Jsem velmi hrdý, že si mohu vychutnávat oslavy sto let klubu. Doufám, že se oslavy povedou tak, jak si tento klub zaslouží.“
Na časové lince se dostáváme do jednoho z nejúspěšnějších období klubu, kdy Valencia na začátku tohoto století mimo jiné dvakrát vybojovala ligový titul a titul v Poháru UEFA. Roberto Ayala ve své řeči zdůraznil oddanost klubu: „Existuje mnoho pocitů, které mnou procházejí, když vzpomínám na ty roky, kdy jsme spoluvytvářeli historii klubu Valencia CF. Sehráli jsme mnoho pěkných představení, ale především jsme byli skupina, která se vždy snažila co nejlépe reprezentovat tento klub.“ Dále promluvil legendární El Capitano, tedy záložník David Albelda: „Je potěšením být tady a mít tolik vzpomínek na pěkné časy v klubu. Se spoluhráči mé generace jsme se shodli, že bylo úžasné, že se nám podařilo vrátit ligový titul na Mestallu po dlouhých třiceti letech. Mnozí jsme ani nechápali, co se to vlastně děje. Letos už sice Valencia bohužel skončila v Lize mistrů, ale je před námi Evropská liga a mnoho ligových zápasů, kdy se může podoba sezóny hodně změnit.“ Po Albeldově boku na hřišti často nastupoval Ruben Baraja a i on se včera dostal ke slovu: „Valencia pro mě znamená hodně. Je to místo, kde jsem vyrůstal jako fotbalista a kde jsem dosáhl na velké úspěchy. Nyní tu žije moje rodina. Valencia pro mne byla skvělou příležitostí, kterou jsem se snažil využít. Součástí historie Valencie bude navždy i část, na jejíž podobě jsme se podíleli a kterou si budeme pořád pamatovat.“
Pomyslný výlet do historie Valencie včera zakončil návrat do současnosti, po mnoha bývalých hráčích klubu tak promluvil člen aktuálního kádru Carlos Soler: „Dlouho jsem byl členem klubové Akademie, ale nyní už jsem hráčem prvního týmu a spolu se svými spoluhráči hledím do zrcadla, které nám nastavují všichni bývalí hráči klubu. Prožívat stoleté výročí klubu je něco hodně zvláštního.“
Ale jinak jsem tam viděl před golem faul na Mosqueru, sražené hlavy a to by se vždy měla přerušit hra ale on to nechal pokračovat a následně bum 2:2 
