Jak v minulosti ve Valencii fungovala zimní léčba střelecké impotence?

Valencijské áčko mělo v první polovině sezóny čtyři útočníky. Dva ukazovali svoje střelecké kvality v dresu Los Che už v minulé sezóně, další dva přišli jako zvučné posily v létě. Výsledek? Střelecká produktivita Valencie patřila k nejhorším v lize. V lednu tak došlo ke změně takzvaně kus za kus. Odešel Michy Batshuayi a přišel Ruben Sobrino. Může ale tento nový impuls okamžitě nějak pozitivně zafungovat? Podívejme se, jak dopadlo zimní posílení útoku v posledních letech ve Valencii.

Nebezpečí jménem Kobra

Abychom došli k útočníkovi, který na jaře opravdu velmi výrazně ovlivnil valencijskou sezónu, tak musíme až do ledna roku 1998, kdy přišel rumunský reprezentant Adrian Ilie. Sportovní ředitel Javier Subirats tehdy dobře usoudil, že by útočník tureckého celku Galatasaray Istanbul mohl pomoci týmu pod vedením Claudia Ranieriho. A opravdu se tak stalo, neboť Ilie dal do konce ligové sezóny 12 gólů v 17 zápasech. Poprvé nastoupil v 19. Kole, kdy však Netopýři doma nestačili na Tenerife, kterému podlehli 1:2. V té době měli na sestupové příčky jen tříbodový náskok. V druhé polovině se však i díky Ilieho gólům výsledky zlepšily, Valencia například dokázala zvítězit na hřištích Realu Madrid, Barcelony i Athleticu Bilbao. Ilie byl nejen nebezpečným střelcem, ale byl i dokonalým parťákem pro argentinského útočníka Claudia Lopeze. Spolu dotáhli Valencii k vítězství v Copa del Rey v roce 1999 či do finále Ligy mistrů v roce 2000. Po něm populární El Piojo Mestallu opustil, ale La Cobra zůstal, a tak zažil i finále Ligy mistrů o rok později či ligový titul v roce 2002.

Nejlepší v Rusku, zklamání ve Španělsku

Na další zimní posilu do útoku se na Mestalle čekalo hodně dlouho, až do sezóny 2009/2010. Valencia mezitím v zimě přiváděla obránce (Reveillere), záložníky (Aimar, Serban, Maduro, Banega) či dokonce brankáře (Cesar Sanchez), ale útočníka ani jednoho. Pauzu přerušil až přestup Alejandra „Choriho“ Domingueze z Rubinu Kazan v lednu roku 2010. Tento tah sportovního ředitele Fernanda Gomeze se zdál být dobrým tahem. Vždyť přicházel zkušený hráč, který v Rusku zářil nejen v Rubinu Kazan, ale i v Zenitu Petrohrad. Dokonce byl vyhlášen i nejlepším hráčem celé ligy za rok 2009. Není divu, že se o něho zajímala například i Guardiolova Barcelona. Oproti všem předpokladům se však jeho angažmá na Mestalle nevydařilo. Často se zdálo, že mu trenér Unai Emery není schopen najít ideální pozici na hřišti. Za 13 zápasů, které do konce ligové sezóny 2009/2010 odehrál, se neprosadil ani jednou. Nedařilo se mu ani v následující sezóně, a tak v létě roku 2011 zamířil na hostování do River Plate a o rok později přestoupil do Raya Vallecana. Bohužel až v jeho dresu se dočkal prvního vstřeleného ligového gólu na stadionu Mestalla. V sezóně 2012/2013 zařídil proměněnou penaltou překvapivé vítězství outsidera na valencijském stadionu.

Výhodná koupě

O rok později, tedy v lednu 2011, se předvedl sportovní ředitel Braulio Vazquez, který z Gremia přivedl nejlepšího střelce brazilské ligy Jonase Goncalvese, a to za směšnou částku 1,2 milionu eur. Brazilec se prosadil hned ve svém druhém utkání za Los Che, když vstřelil vítězný gól proti Athleticu Bilbao, a během tří a půl let na Mestalle vstřelil desítky gólů, ale že by výrazně oživil valencijskou ofenzívu přímo na jaře ligové sezóny 2010/2011, to se říct nedá, neboť za 13 utkání vstřelil jen 3 góly.

Double „V“

V sezóně 2013/2014 Valencia rozhodně nemohla být spokojena se svými útočníky. V létě roku 2013 totiž prodala za velké peníze Roberta Soldada do Tottenhamu a přivedla dvojici Helder Postiga a Dorlan Pabon, které se však příliš nedařilo. Proto valencijský sportovní ředitel Rufete musel v zimě jednat. Řešením se měl stát chilský reprezentační útočník Eduardo Vargas, který přišel na hostování z Neapole. Ten sice vstřelil za 17 ligových zápasů jen 3 góly, ale Valencia profitovala především z jeho spolupráce s Paco Alcacerem, který se v té době začal naplno prosazovat jako jednička v útoku Los Che. Přesto však mělo Vargasovo angažmá na Mestalle jen půlroční trvání.

V lednu 2014 do Valencie přišel i brazilský útočník Vinicius Araujo z Cruzeira. Do konce sezóny však dostal jen minimum herních příležitostí, gólově se neprosadil, a tak zamířil na hostování. Po sérii hostování Valencii nadobro opustil v létě roku 2017.

Z Turína do Valencie a zase zpět

Další nový „zimní“ útočník se na Mestalle objevil v lednu roku 2017. Řeč je samozřejmě o Simone Zazovi. Ohledně jeho přesunu na východní pobřeží Španělska to byla zajímavá historie. Zaza byl vyhlédnutou posilou trenéra Cesare Prandelliho. Ten však 30. prosince 2016 na svoji funkci rezignoval. Jako jeden z důvodů uvedl, že mu vedení klubu nechce přivést vyhlédnuté posily. Týden po Prandellim složil funkci i sportovní ředitel Jesus Garcia Pitarch, který do té doby vedl jednání o přesunu italského útočníka na Mestallu. Zdálo se tedy, že Zaza do Valencie nepřijde, ale dopadlo to jinak. Dvojice Jose Ramon Alesanco a Vicente Rodrigez, která místo Pitarcha měla hlavní odpovědnost za valencijské přestupové dění, nakonec s Juventusem dohodla hráčovo hostování u Los Che. Zaza tak jistě rád ukončil hostování v anglickém West Hamu, kde se mu vůbec nedařilo, a přesunul se na Mestallu, kde do konce sezóny 2016/2017 stihl nastřílet 6 ligových gólů za 20 zápasů. Fanoušci si budou pamatovat zřejmě hlavně parádní gól do sítě Realu Madrid, kterým Ital pomohl k vítězství Netopýrů nad Bílým baletem v poměru 2:1. Vzhledem k hráčovým výkonům se v souladu se smlouvou Valencie s Juventusem změnilo Zazovo hostování na trvalý přestup. V následující sezóně vstřelil Zaza dokonce 13 gólů, ale v létě 2018 přesto Valencii opustil a vrátil se do vlasti, kde nyní hostuje v celku Turín FC. Spekuluje se, že za jeho odchodem byly spory s trenérem Marcelinem.

Každý Argentinec na Mestalle nezazáří

Nový útočník na Mestallu zamířil i před rokem, tedy v zimním přestupovém období v lednu roku 2018. Trenér Marcelino si vyhlédl svého bývalého svěřence z Villarrealu Luciana Vietta, který přišel na hostování z Atletica Madrid. Uvedl se dobře, když hned na začátku svého valencijského angažmá vstřelil hattrick do sítě Las Palmas v Copa del Rey, ale po zbytek sezóny to už taková sláva nebyla. Do konce sezóny přidal už jen 2 góly za 14 ligových utkání a Valencia tak neusilovala o jeho odkup. Vietto se tak vrátil do Atletica, odkud však zamířil na hostování do Fulhamu, kde prozatím marně čeká na první gól.

RESUMÉ

Výše jsme vám představili útočníky, kteří do Valencie přišli od roku 1998 v zimních přestupových obdobích, často za účelem zlepšení bídné střelecké produktivity Netopýrů. Jak se jim to podařilo? Adrian Ilie nastřílel po svém příchodu do konce sezóny 12 ligových gólů a zaslouží absolutorium. To jeho následovníci si vedli o poznání hůře. Po rumunském střelci zamířilo na Mestallu v zimních přestupových obdobích dosud celkem šest útočníků (Alejandro „Chori“ Dominguez, Jonas Goncalves, Eduardo Vargas, Vinicius Araujo, Simone Zaza a Luciano Vietto), kteří dohromady nastříleli (během zbývající části sezóny po jejich příchodu) jen 14 gólů. A to ještě výrazný podíl na tomto čísle má Zaza, který po svém příchodu v lednu roku 2017 do konce sezóny 2016/2017 vstřelil 6 ligových gólů. Je tedy zřejmé, že sehnat v zimě kvalitního útočníka, který se do konce sezóny stane důležitým faktorem, je dosti složité.

Letos přišel v rámci zimního přestupového období na Mestallu z Deportiva Alaves Ruben Sobrino. Při pohledu na jeho statistiky z předchozích angažmá je třeba poznamenat, že dosud nikdy nepatřil k výrazně gólovým útočníkům. Nechme se však překvapit, co předvede ve Valencii, prozatím na svůj debut za Los Che čeká.