Dnes večer je na programu první zápas semifinále Copa del Rey mezi Betisem Sevilla a Valencií. Proto je ideální čas pro nahlédnutí do historie valencijského klubu, kde se zaměříme na původ nepříliš kladného vztahu příznivců valencijských Blanquinegros k Verdiblancos ze Sevilly. Vše začalo v roce 1986.
V sezóně 1985/1986 hrálo v Primera Division 18 týmů a za vítězství se braly jen 2 body. Valencii se příliš nedařilo a po odehrání 32. kola byla na 16. místě tabulky, což by na konci sezóny (po 34. kole) znamenalo sestup, neboť stejně jako v současnosti sestupovala i tehdy trojice nejhorších celků. Po zmiňovaném 32. kole měli Los Che na kontě 23 bodů. Nejblíže před sebou měli Cadiz s 25 body. A právě s tímto soupeřem se měla Valencia utkat v závěrečném 34. ligovém kole. Pokud by Cadiz porazila, tak by se na něho bodově dotáhla a vzhledem k lepším vzájemným zápasům by ho poslala do Segunda Division místo sebe. Ovšem ještě tu bylo 33. kolo Primera Division. V tom hrála Valencie na hřišti Barcelony, která se snažila udržet 2. místo, zatímco Cadiz doma hostil Betis, kterému již o nic nešlo. Sevillský celek měl daleko k pohárové Evropě i k sestupovému pásmu. Valencia s Barcelonou prohrála 0:3 a musela doufat, že Cadiz nebude s Betisem bodovat, protože v případě jakéhokoliv bodového zisku by se stal Cadiz pro Valencii v posledním ligovém kole nedostižným.
Cadiz přivítal Betis Sevilla ve 33. kole Primera Division sezóny 1985/1986 dne 13. dubna 1986. Valencia už svůj zápas odehrála o den dříve a věděla tak, že záchranu nemá ve své moci a musí spoléhat na pomoc Betisu. Cadiz zároveň věděl, že mu k záchraně stačí bod a zápas 34. kola na Mestalle už nebude nic řešit. Zápas tak příliš zajímavý nebyl. Cadiz se sice snažil a dostával se i do šancí, ale nebyl schopný žádnou proměnit. To Betis se evidentně o nic nesnažil. Směrem k domácí bráně vystřelil pouze jednou. Hráč Betisu střílel z volného přímého kopu a netrefil ani prostor mezi třemi tyčemi. Taková střela z povinnosti. Zápas tak za oboustranné spokojenosti skončil 0:0. Cadiz se poprvé v historii dokázal udržet v nejvyšší soutěži a Betis pro změnu na konci sezóny skončil v tabulce Primera Division před svým městským rivalem, a to právě rozdílem jednoho bodu.
Každopádně kolem zápasu se po jeho průběhu samozřejmě vznášel stín podezření ze vzájemné dohody, respektive každému, kdo zápas sledoval, bylo jasné, že nějaká dohoda existuje. Podezření nakonec potvrdil argentinský hráč Betisu Calderon, který v rozhovoru s novinářem Jose Mariou Garciou řekl, že viceprezident sevillského klubu Garcia de la Borbolla vypsal speciální prémie za „správný“ výsledek. List El Pais na druhou stranu uváděl, že i Valencia se snažila Betis finančně namotivovat, a to dokonce téměř desetkrát vyšší částkou. Betis však dal očividně přednost menšímu zisku, ale zato bezpracnému, neboť na hřišti opravdu nebyla viditelná nějaká snaha sevillského celku o vítězství.
Mimochodem hrdinou Cadizu se stal trenér Paquita. Shodou okolností je jinak Paquito daleko více spojen s Valencií, za kterou hrál v letech 1962 až 1972. Jako trenér ji vedl jen část sezóny 1984/1985. Během svého hráčského působení na Mestalle však slavil hned několik cenných triumfů. V roce 1963 Valencia ovládla Fairs Cup (předchůdce dnešní Evropské ligy), v roce 1967 triumfovala ve španělské pohárové soutěži, která tehdy nesla název Copa del Generalissimo, a konečně v roce 1971 ovládla španělskou ligovou soutěž. U všech těchto vítězství, zapsaných zlatým písmem v kronikách valencijského klubu, byl i záložník Paquito. V roce 1986 však svoji Valencii poslal do Segunda Division.
Netopýři tak po 55 sezónách opustili nejvyšší španělskou soutěž a zamířili do Segunda Division. Tam však pobyli naštěstí pouze rok a od roku 1987 už opět hrají nepřetržitě jen v Primera Division. Za normálních okolností by Cadiz do Segunda Division zamířil hned rok po Los Che, ale měl štěstí, neboť dostal šanci zachránit se v nově zavedené baráži. V Primera Division tak vydržel až do roku 1993. Od té doby si však v Primera Division zahrál už jen v sezóně 2005/2006.
Od roku 1986 měl Betis na Mestalle výrazně nepřátelské prostředí, neboť fanoušci Los Che sevillskému klubu nezapomínali jeho příspěvek k nejtemnějšímu bodu klubové historie. Verdiblancos tak na valencijském stadionu pravidelně vítal pokřik „Betisu kabina ... udělala dohodu“. Je pravda, že časem se situace zklidnila. Vliv měla i skutečnost, že Betis také strávil nějaký čas v Segunda Division a v té době tak nedocházelo k vzájemným utkáním a fanoušci ubrali na nevraživosti. Skalní příznivci z Mestally, kteří pamatují druholigové období valencijských Netopýrů, však na nenávist k Betisu nezapomínají a předávají ji dalším generacím.
Ale jinak jsem tam viděl před golem faul na Mosqueru, sražené hlavy a to by se vždy měla přerušit hra ale on to nechal pokračovat a následně bum 2:2 
