V neděli vyvrcholily oslavy 100 let od založení fotbalového klubu Valencia CF. Na stadionu Mestalla se utkal výběr legend Los Che s výběrem legend hájících barvy španělské reprezentace. Netopýři sice podlehli 1:3, ale v tomto utkání šlo o výsledek opravdu až v té poslední řadě.
Sobotní předkrm
Po pondělním pochodu městem, recepci na radnici a návštěvě baziliky Panny Marie (o tomto dění jsme vás informovali v nedávném článku) vyvrcholily oslavy o víkendu na stadionu Mestalla. Hlavním bodem oslav bylo samozřejmě především nedělní utkání legend, ale zajímavého dění se valencijský stadion dočkal už v sobotu. Po 14 letech se na Mestallu vrátil španělský reprezentační výběr a sehrál na tomto stadionu 32. utkání v historii. Poprvé se La Roja na Mestalle představila už v roce 1925. V sobotu večer zde španělská reprezentace zahájila svoji pouť kvalifikací o Euro 2020. A zahájila ji úspěšně, neboť nad Norskem zvítězila 2:1, k čemuž jedním vstřeleným gólem přispěl i útočník domácího klubu Rodrigo Moreno. Kromě něj se z Netopýrů na Mestalle představil ještě záložník Dani Parejo, zatímco obránce Jose Luis Gaya zůstal jen mezi náhradníky. Na jeho místě na levém kraji obrany totiž hrál bývalý hráč Los Che Jordi Alba, který do hry nepustil ani dalšího odchovance valencijského klubu, a to Juana Bernata. Posledním členem španělského národního týmu, který má určitou spojitost s klubem z Mestally, který v těchto dnech slaví 100 let své existence, je Sergio Canales. Ten si v sobotu na Mestalle zahrál závěrečnou čtvrthodinu a dočkal se tak debutu v reprezentaci.
V neděli před zápasem
Hned v neděli se na Mestallu fanoušci vrátili, aby vzdali hold klubu Valencia CF. Příznivců klubu se sešlo téměř 40 tisíc, což znamenalo překonání hranice 1 milionu fanoušků přítomných na Mestalle na zápasech této sezóny. Krom běžných fanoušků si tuto významnou událost nenechali ujít ani politici, jako například starosta Valencie Joan Ribo. Dále v ochozech Mestally zasedla celá řada bývalých prezidentů klubu, jako například Paco Roig, Pedro Cortes, Agustin Morera či Amadeo Salvo, již nežijící prezidenty pak na akci zastupovali jejich potomci, stejně jako byli přítomni potomci zakladatelů klubu. Sympatická byla přítomnost zástupců jiných španělských klubů. Real Madrid na Mestalle zastupoval Emilio Butragueno, za FC Barcelonu se dostavil Guillermo Amor, z baskického Athletic Clubu Bilbao dorazil Aitor Elizegui a Mikel Ubarretxena na akci reprezentoval Real Sociedad. Dále na Mestallu zamířili zástupci celé řady partnerů valencijského fotbalového klubu a řady nadací spojených s Los Che.
Před vlastním utkáním legend byly na trávník stadionu vyneseny všechny významné trofeje, které klub během své stoleté existence ukořistil, tedy mimo jiné šest pohárů za vítězství v domácí ligové soutěži, sedm trofejí z domácí pohárové soutěže, jeden španělský superpohár, dva evropské superpoháry či třeba jeden Pohár UEFA. Trofeje přinášeli vždy hráči, kteří v daném období v klubu působili, jen u nejstarších trofejí se této role museli samozřejmě zhostit potomci tehdejších hráčů. Nejstarším žijícím bývalým hráčem klubu je již sedmaosmdesátiletý Daniel Mano, který v klubu působil mezi roky 1952 a 1966. Z jeho generace byli dále přítomni Aliaga, Ramirez, Chirri, Marti a Egea. Po nich následovali hráči z dalších etap, a tak před fanoušky předstoupila taková jména jako Roberto Gil, Guillot, Paquito, Enrique Claramunt, Gabriel Uriarte, Adorno, Arias, Felman, Bonhof, Tendillo, Kempes, Voro, Nando, Camarasa, Mijatovic, Pizzi, Mazinho, Vlaovic, Claudio Lopez, Gerard, Juan Sanchez, Djukic, Angulo, Carboni, Albelda, Canizares, Kily Gonzalez, Vicente, Zahovic, Baraja, Fabio Aurelio, Rufete, Salva Ballesta, David Navarro, Marchena, Mista, Sissoko, Albiol, Di Vaio, Miguel, Maduro, Cesar, Dealbert, Dominguez či Ricardo Costa. Vyjmenovávat všechny by bylo opravdu na dlouho, neboť před fanoušky předstoupilo více než 150 bývalých hráčů klubu. Na závěr předzápasového programu byla přinesena replika první klubové vlajky. Vlajkonošem byl Mario Kempes, kterému asistovali dva z kapitánů současného valencijského áčka Dani Parejo a Jaume Domenech a za nimi kráčeli další současní Netopýři.
Utkání legend
Ze všech přítomných bývalých hráčů Los Che pak vykrystalizovala sestava pro utkání legend, kde valencijské barvy hájili Cesar Sanchez, Canizares, Fabio Aurelio, Arias, Camarasa, David Navarro, Voro, Djukic, Marchena, Giner, Albelda, Claudio Lopez, Robert, Farinos, Subirats, Fernando Gomez, Angulo, Juan Sanchez, Bartual, Palop, Vicente, Carboni, Kily, Jorge Lopez, Rufete, Mista, Curro Torres, Rangel, Di Vaio a Miguel Brito. Tento výběr valencijských hvězd měl na povel trenér Claudio Ranieri. Soupeřem domácím byl výběr legend španělského národního týmu, který vedl trenér Juan Antonio Camacho. Za La Roju bojovali Juanmi, Otero, Nadal, Marcelino, Romero, Marcos Senna, Milla, Amavisca, Carrasco, Engonga, Catanha, Victor Sanchez, De la Red, Gerard Lopez, Juanfran, Juan Carlos, Salva Ballesta, Nando, Senor, Quique Estebaranz a v závěru též Cesar Sanchez, který si tak v utkání jako jediný zahrál za oba týmy.
Pravděpodobně nikdo od utkání neočekával hru s maximálním nasazením a v plném tempu, nicméně alespoň na první gól utkání se nemuselo čekat příliš dlouho. Jen bohužel neudeřil domácí výběr, ale legendy reprezentace. Chytrou přihrávku za obranu vymyslel v 7. minutě Carrasco, který tak do samostatného úniku vyslal Catanhu. Bývalý hráč Celty Vigo sice postupoval celkem z úhlu, ale vyběhnutého Palopa dokázal přelobovat a upravit stav utkání na 0:1 z pohledu domácích. Gól byl impulsem k prvnímu střídání v dresu legend Los Che, ze hřiště odešel Ricardo Arias. Ostatně legendárnímu obránci Valencie je již dvaašedesát let, takže bylo spíš obdivuhodné, že vůbec nastoupil. Dle svých slov si však prostě nemohl nechat ujít příležitost zahrát si na Mestalle a pokud by to udělal, tak by to bylo neodpustitelné. Po Ariasovi postupně v průběhu utkání střídaly i další valencijské legendy, herní čas dostal každý. Jako poslední z čtveřice brankářů nastoupil i Santiago Canizares, což bylo velké překvapení, neboť v původní nominaci scházel. Sám následně prohlásil, že není připravený hrát, a to ani ne tak fyzicky, jako spíš psychicky. Proto bylo jeho nasazení velkým překvapením nedělního večera. Po utkání pak řekl, že ho k přímé účasti v zápase přesvědčila manželka s dětmi.
Ale vraťme se k průběhu vlastního utkání. Valencia měla několik šancí ke srovnání skóre, přičemž hybateli dění byli především „mladíci“ Vicente Rodriguez a Miguel Angel Angulo. Především prvně jmenovaný působil na hřišti velmi svěžím dojmem a v hlavách mnoha příznivců Los Che se jistě znovu zjevila již tolikrát dříve probíraná myšlenka, a sice, kam až to mohl Vicente dotáhnout, kdyby neměl takovou smůlu na různá zranění. Byl to právě Vicente, kdo v pokutovém území našel neobsazeného Ginera, který vystřelil vcelku dobře, ale hostující gólman Juanmi vytáhl ještě lepší zákrok a pokus valencijského hráče vytáhl nad břevno. V další šanci se ukázal Claudio Lopez, který se po přihrávce Angula dostal před obránce soupeře a střelu zamířil do protipohybu hostujícího gólmana, ale bránu těsně minul.
K vyrovnání Valencii nepomohl dokonce ani pokutový kop. Di Vaio byl v pokutovém území španělského národního týmu sražen k zemi, ale Juan Sanchez nedokázal z penalty překonat Cesara Sancheze, který již v tu dobu chytal za legendy reprezentace. A to nebyl jediný případ, kdy Cesar hráčům Los Che zkazil gólovou radost. Vždyť jen krátce po chycené penaltě zneškodnil při následném tlaku Netopýrů dvě další velké šance domácích legend. Postupem času pak přicházely ještě další jeho výstavní zákroky, až si nejeden fanoušek začínal myslet, že je snad Cesar stále aktivním hráčem, pro něhož je likvidování střel soupeře denním chlebem. Navíc, když se nedařilo skórovat legendám Los Che, tak opět udeřila protistrana. V gólový úspěch přetavil pěkný centr De la Red, který v 62. minutě upravil stav utkání na 0:2. Zanedlouho však Netopýři utkání přece jen zdramatizovali, k čemuž jim v 67. minutě nechtěně pomohl výše tolik opěvovaný Cesar Sanchez. Gólman hájící barvy legend španělského národního týmu předvedl nepovedený výhoz, který nedoputoval k nikomu ze spoluhráčů, ale pouze k Rufetemu, který obratem poslal míč na Di Vaia, pro kterého již nebylo problémem skórovat a snížit na 1:2. Valencijští se ještě snažili o vyrovnání, ale podruhé se jim už v utkání skórovat nepodařilo, a tak nakonec gólový účet utkání uzavřel ten, který ho i načal. V nastaveném čase využil rychlého brejku do rozhozené domácí obrany Catanha, který tak upravil na konečných 1:3.
Velkolepý závěr večera
Není mnoho sportovních klání, po jejichž závěru by se usmívali hráči obou stran. V neděli na Mestalle takové utkání proběhlo. Ostatně závěrečným hvizdem dění na stadionu Mestalla neskončilo. Hráči si spolu se svými nejbližšími užívali ovací tribun a na oplátku jim děkovali za podporu. U nejednoho bývalého hráče Los Che bylo možné v očích zahlédnout slzy dojetí. A samozřejmě byl víceméně každý účastník utkání odchycen zvídavými reportéry. Všichni se shodli, že se jednalo o nezapomenutelný zážitek. Brankář Canizares například prohlásil, že sice zažil mnoho velkých fotbalových bitev, ale že s atmosférou nedělního večera na Mestalle to nelze srovnávat. A v podobném duchu hovořily všechny legendy Los Che.
Na závěr večera Mestalla pohasla a o světlo se staraly pouze desetitisíce mobilů přítomných fanoušků. Následně začala hrát hymna valencijského společenství a přímo z hrací plochy byl odpálen slavnostní ohňostroj. Jednalo se opravdu o scénu, při které jistě musel běhat mráz po zádech většiny diváků sledujících dění ve Valencii přes dostupný videopřenos, takže pocity při sledování všeho přímo na místě v ochozech starodávné Mestally se ani v nejmenším nedají slovy popsat.
Klub Valencia CF výročí 100 let od založení klubu oslavil opravdu důstojně a se vší parádou. Uplynulé dny byly především o připomínání slavné historie klubu, nyní je však potřeba hledět znovu vpřed.
AMUNT VALENCIA!
Foto a video
Zájemci mohou shlédnout záznam veškerého nedělního dění na stadionu Mestalla. Ve více než čtyřhodinovém videu je na začátku k vidění příjezd klubových legend k valencijskému stadionu, následuje představování klubových trofejí a defilé bývalých hráčů klubu, poté si můžeme vychutnat nástup jednotlivých hráčů, kteří do utkání legend zasáhli, a samozřejmě i vlastní utkání, no a nechybí ani závěrečná emocionální scéna ohňostroje odpalovaného přímo z trávníku stadionu valencijských Netopýrů.
Pokud by pro vás čtyřhodinový přenos byl přece jen moc, tak následující dvě videa přinášejí pravděpodobně to, co bude většinu fanoušků zajímat především. První video je tedy sestřihem nejzajímavějších událostí utkání legend a ve druhém videu si můžete vychutnat zmiňovaný ohňostroj.
Jistě se mezi vámi najde celá řada fanoušků, majících zájem o zachycení nedělního dění na Mestalle objektivem fotoaparátu. Hned několik fotogalerií nabízí samozřejmě přímo oficiální web klubu: příjezd klubových legend k Mestalle, představování klubových trofejí, nástup účastníků utkání legend, první fotogalerie z utkání legend a druhá fotogalerie z utkání legend. Zajímavou fotogalerii mapující samotný zápas legend i dění kolem něj pak přinášejí například i servery PlazaDeportiva zde a SuperDeporte zde a zde.
Ale jinak jsem tam viděl před golem faul na Mosqueru, sražené hlavy a to by se vždy měla přerušit hra ale on to nechal pokračovat a následně bum 2:2 
