Po jedenácti letech konečně fanoušci a hráči Valencie dostali důvod k velkým oslavám. Hned po konečném hvizdu píšťalky propuklo pravé fotbalové nadšení. Oslavy začaly už hned na stadionu v Seville a poté se přenesly samozřejmě i na Mestallu, která byla řádně zaplněná.
V sobotu v pozdních večerních hodinách hráči začali slavit na stadionu v Seville s přítomnými fanoušky v hledišti. Nechybělo zpívání, skandování, focení, rozhovory, přebraní poháru a ani polévaní čímkoliv teče. Poté už konečně hráči a celý realizační tým směřoval ke svému klubovému autobusu.
Nejdůležitější bylo si s sebou odvést pohár, na který Netopýři čekali dlouhých 11 let. Dveře se zavřely a autobus byl připraven se proplétat přes skandující fanoušky na ulici před stadionem. Když v tom se zjistilo, že přece jenom někdo chybí. V autobusu chyběl trenér Marcelino, který ještě v té době pobýval ve sprše poté, co byl při oslavách polit šampaňským. Skoro se zrodila velká kuriozita, kdy hráči zapomněli na svého trenéra.
Nedělní ráno je spojené ještě s jedním příběhem valencijského autobusu. Někteří hráči a členové jejich rodin se do hotelu vraceli až za svítání. Když najednou se na silnici těsně před autobusem srazilo auto s náklaďákem. Naštěstí řidič autobusu stihl včas zareagovat. Poškození autobusu bylo pouze kosmetické a jeden zdroj uvádí, že nikdo na palubě autobusu zraněn nebyl, kdežto druhý zdroj mluví o jednom malém zranění. Autobus nakonec přepravil všechny do hotelu. Následně hráči přeletěli do Valencie, kde je autobus přepravil z letiště na Mestallu k dalším oslavám. Tentokrát už vše proběhlo bez karambolu.
Ale jinak jsem tam viděl před golem faul na Mosqueru, sražené hlavy a to by se vždy měla přerušit hra ale on to nechal pokračovat a následně bum 2:2 
