- FOTO & VIDEO - Po dlouhých letech jsme konečně uspořádali další sraz fanoušků Valencie a nebyla k tomu příhodnější chvíle, než na finále Copa del Rey. Pojďme se nyní podívat v krátkosti na to, jak sraz probíhal.
Na sraz, který byl avizován již dlouho dopředu, se nakonec přihlásilo 10 Netopýrů. Nakonec z nich nedorazil jeden, a to náš redaktor ruty, jemuž na poslední chvíli onemocněla manželka, a on se tak musel starat o své potomky.
Jinak nás na chalupu Heřmanka v Orlických Horách přijela povětšinou známá sestava. Kromě mě dorazili také Hrk, Sanchez, Jose.Enrique, Jaakkopn, Lucas8, Randi, Superpyryn a Luky967.
Den první
Jako první jsem samozřejmě v pátek 24.5.2019 dorazil na chatu já, abych ji na víkend převzal. Než dorazili ostatní, stihl jsem si v klidu vybalit, rozpálit gril a pokusit se poprvé v životě narazit sud. Což o to, narazit se mi ho podařilo, ale když jsem zjistil, že vůbec nefunguje chlazení a přístroj nevydává žádný zvuk, myslel jsem, že mě „vomejou“. A tak jsem se snažil narychlo sehnat po telefonu výčep v Ústí nad Orlicí, kudy měl brzy projíždět na sraz jedoucí Superpyryn. A když už byl nový výčep vyřízen po telefonu, zjistil jsem, že do elektrické zásuvky strkám špatný kabel, který jsem původně ze změti hadiček vytáhnul. Takže jsem volal zase do Ústí, abych odvolal objednávku nového výčepu. Nakonec jsem to vzal s úsměvem a za chvíli už si začal vychutnávat vychlazený Skalák od pivovaru Rohozec.
Následně dorazilo Joseho auto, krátcé poté i Randiho, a po delší době nakonec i Syperpyrynovo. Právě Superpyryn měl v autě původně neočekávaného pasažéra v podobě Lucase. Toho jsem měl totiž nabrat cestou k chatě já. A proč se tak nestalo?
Věděli jste totiž, že Ústí nad Orlicí má dvě nádraží? Právě toto Lucase zradilo. Jeho původní spoj nabral 20 minut zpoždění, a tak mu v Ústí nad Orlicí nezbývalo mnoho času na přestup. V této časové tísni vystoupil o nádraží dříve. Na původně domluvené místo tak nemohl dorazit a po telefonu se domluvil se Superpyrynem, aby se pro něj v Ústí zastavil. Jenže si musel pořádně počkat. No a co dělat do té doby v Ústí? Posilnit se na sraz pěti pivy :-).
Nakonec jsme se ale všichni sešli, a to je hlavní. Mohlo se tak začít pít, grilovat a někteří z nás v nočních hodinách vyzkoušeli venkovní vířivku.
Další formu zábavy také zabezpečoval PlayStation, který s sebou dovezl Luky včetně fotbalových a jiných simulací. Často jsme tak bývali svědky zápasů Valencia vs. Valencia. Nedostatek herní praxe se projevil u mne a Sancheze, kteří jsme byli nejslabšími hráči, a tak nás svedl dohromady vzájemný mač, který jsem vyhrál 1:0 i přesto, že jsem většinu zápasu hrál bez vyloučeného hráče.
Finálový den
Druhý den byl ve znamení finále, na které jsme se všichni moc těšili, a které mělo výkop ve 21:00. Proto nebylo zcela mimo téma, když si někteří z nás šli zakopat s míčem na malém plácku u chaty.
Oběd nám zajistil samozřejmě gril. Pak jsme ale začali vymýšlet, jak vlastně budeme zápas promítat, protože interiér velké společenské místnosti byl zařízen tak, že nikde nebyla velká bílá stěna. Nakonec vznikla myšlenka vzít nepovlečenou peřinu, do stropních dřevěných trámů zakotvit háčky a na ně ji zavěsit. To se nakonec podařilo Sanchezovi, jenže později se ukázalo, že ačkoliv je peřina bílá, její kosočtvercový vzor výšivek značně ruší obraz.
Soutěž o dres
Odpoledne byla na programu soutěž na které se dlouhé dny před srazem podílela celá redakce. Vítěz souteže si mohl vybrat, zda si domů odnese dres La Senyera vyrobený oděvní společností Joma, nebo zda si raději vybere bílé tričko se znakem Valencie.
Soutěž byla ve formátu riskuj, s několika našimi úpravami. Jelikož jsme soutěž za redakci na chatě organizovali já a Lucas, zbývalo na soutěž 7 soutěžích. První vědomostní kolo jsme však chtěli rozdělit na dvě skupinky po 3 hráčích. Aby jsme našli osobu na vyřazení, každý z účastníků vyplnil kvíz o Valencii. Nejslabšími byli Luky a Jaakko. O tom, že jeden z nich soutěžit nebude rozhodla metoda kratší sirka. Pomyslný „Černý Petr“ tak nakonec padl na Lukyho, jenž se stal divákem.
Metodou losu jsme pak určili hráče do dvou skupin. Losujícím byl Hrk, jenž skupiny nalosoval takto:
1.skupina: Jaakko, Randi, Hrk
2. skupina: Superpyryn, Jose, Sanchez
Obě skupiny si nakonec vybraly i vlastní jméno. Zatímco první skupina měla hned jasno a dala si jméno Campeones, druhá váhala, a nakonec z toho vzniklo jméno „Ti druzí“.
Otázek bylo v prvním kole celkem 30, a to z 5 témat o různých bodových hodnotách. V tomto kole se ukázal jako o třídu lepší tým Campeones, který kolo vyhrál.
V druhém kole už se hráči z vítězného týmu rozdělili a hráli proti sobě. Tentokrát měli před sebou celkem 15 otázek bodovaných od 1 do 15. Ačkoliv se již od začátku srazu Jose chvástal, že soutěž není třeba organizovat, jelikož je jasné, že ji vyhraje, musel nakonec smeknout pomyslný klobouček před Superpyrynem, který až doposlední otázky bojoval se Sanchezem o výhru. Nakonec v posledním kole „ukradl“ poslední nezodpovězenou otázku, na kterou Sanchez neznal odpověď, a díky ní získal svůj první dres Valencie. Následovaly gratulace a předání dresu La Senyera vítězovi.
Finálový večer
Pokračovala volná zábava následovaná grilováním, koupáním ve venkovní vířivce, kde se několikero z nás bavilo na velmi dobré úrovni o Valencii, a také jsme nakonec našli vhodný způsob promítání – zalepili jsme okno velkým bílým papírem, čímž jsme rozšířili bílou stěnu do míst, kde okno překáželo.
Vše bylo připraveno na velký večer a my se koukali ještě na mistrovství v hokeji, kde naši hráli proti Kanadě o postup do finále. Ačkoliv se našim borcům nepodařilo postoupit, my jsme ještě místy dokoukávali na televizi končící duel s Kanadou, zatímco jsme ladili na promítačce kýžené finále Valencia – Barcelona.
Ve 21:00 začal duel. Netrvalo dlouho a Rodrigo měl na kopačce první gól, kterému na brankové čáře zabránil Piqué. Tato akce dala průchod našim emocím. Vzduchem lítala sprostá slova, a to postupem času především na některé hráče Barcelony, kteří se domáhali pískání pochybných faulů, a také na rozhodčího, který jasně připískával Katalánskému klubu. Nakonec vlnu radosti rozpoutal Gameiro, kterou o pár minut později umocnil druhým gólem Rodrigo.
Do druhé půle jsme byli všichni velmi natěšení, ale plní obav, zda Barcelona ještě zápas nezvrátí. Messi sice snížil na 1:2, ale tlak soupeře jsme ustáli. Když v nastaveném čase utíkal sám na brankáře Guedes a šanci neproměnil, spustil se velký řev. Všichni jsme byli na nohou a modlili se za konec utkání. Pak ale utekl Guedes znovu a tentokrát na prázdnou branku. Když opět minul, viděl jsem, že mnoho z nás nemá daleko k infarktovému stavu.
Do konce zápasu ale už moc času nezbývalo, a tak jsem šel do chladničky pro šampaňské a jakmile byl odpískán konec, začali jsme slavit. Mohutné oslavy ještě podrthl proud šampaňského, které se rozstříkalo po celém obýváku.
Oslavy pokračovaly...Sledovali jsme předání poháru a oslavy hráčů, zpívali „Campeones“ a jiné popěvky. Přišel symbolický „panáček“ na výhru Los Ché a poté vytírání, protože podlaha se nejprve klouzala a poté prozměnu lepila. Ani to nám ale nezkazilo náladu a následné popíjení, které trvalo zhruba až do dvou do rána.
Rozloučení
V neděli ráno už nás čekaly méně příjemné věci – sbalit se na odjezd, poklidit chatu, nasnídat se a postupně se rozloučit. Před půl dvanáctou jsem předal jako poslední zbývající Netopýr klíče od chaty zpátky správkyni a vyrazil domů s pocitem, že jsme mistři a tenhle sraz se fakt povedl. Kdo nebyl, může jedině litovat. :-)
VIDEA Z OSLAVY VÍTĚZSTVÍ
FOTOGALERIE