Marcelino: Jsme hrdí, že jsme mohli přinést radost tolika lidem

Zatímco Valencia se dočkala velké trofeje po dlouhých jedenácti letech, tak její trenér Marcelino Garcia Toral po sobotním vítězství nad Barcelonou slavil vůbec první významnou trofej ve své kariéře. Ale na zisku Copa del Rey se podílel bezpochyby velkým dílem, vždyť v létě 2017 Netopýry přebíral po dvou nepovedených sezónách. Nyní však Los Che naopak dvakrát v řadě vybojovali Ligu mistrů a nyní přidali i pomyslnou třešinku na dortu v podobě zisku poháru za vítězství v Copa del Rey. Není proto divu, že po sobotním utkání byl Marcelino vděčným objektem zájmu novinářů.

O vítězství poháru proti Barceloně:

„Získat Copa del Rey ve finále proti Barceloně má přidanou hodnotu. Oni byli vítězi posledních čtyř ročníků a až teď je zastavila Valencia, která letos zaslouženě zvítězila díky kvalitám svých hráčů. Cítím nesmírné a nepopsatelné štěstí. Myslím na mnoho lidí a především na hráče, kteří to dokázali uhrát a přinesli nám radost. Je to neuvěřitelný okamžik.“

O svém prvním titulu:

„Nikdy nevíte, kdy takový úspěch přijde. Když byste se mě zeptali v prosinci nebo v lednu, tak bych tento den rozhodně neočekával. Máme však ve Valencii velkou důvěru v naši práci. Potkal jsem tu spoustu vynikajících lidí a profesionálů ve svých oborech a společně jsme dokráčeli k této nádherné chvíli, kdy můžeme zažívat pocity vítězů. Myslím, že je kolem mě mnoho lidí, kteří si dnešek užívají stejně jako já.“

O Messiho snížení na 1:2:

„V 70. minutě jsme dostali gól. Co nám zbývalo? Trpět. Ovšem porazit Barcelonu ve finále poháru bez utrpení by ani nebylo možné. Tým však ukázal kvalitu a víru. Věřili jsme, že jsme schopni z jakéhokoliv protiútoku vstřelit třetí gól. Soupeř v zápase na míči dominoval, ale to jsme předpokládali, no možná v některých chvílích dominoval až moc. Fotbal je však nepředvídatelný a nikdy nevíte, co se za chvíli může stát, obzvlášť proti týmu jako je Barcelona. My však šli za nejvyšším cílem. Myslím, že jeho dosažení je jakýsi znak zralosti a zkušeností, které tým nasbíral. Hráli jsme na vysoké úrovni a tým udělal vítězstvím další krok vpřed ve svém vývoji.“

O valencijské trofeji po jedenácti letech:

„Jsem si vědom, že jsme dnes udělali mnoho lidí šťastnými. V prvé řadě samozřejmě sebe. Fotbalisté a trenéři trpí, když nevítězí. I fotbalista je totiž obyčejný člověk, který chce dobře dělat svoji práci s vědomím, že když to tak bude, tak přinese dalším lidem radost. Utrpení prožitá v této sezóně nás učinila silnějšími a my pak byli schopni dosáhnout tohoto okamžiku vítězství a užít si ho. Jsme hrdí, že je díky nám mnoho lidí šťastných. Víme, jak moc fanoušci Valencie toužili po tomto poháru. Přesto jsem celý den před finále cítil klid a stejně to měli myslím i hráči. Věděli totiž, jak mají hrát a co vše je potřeba splnit, aby se následně mohlo slavit vítězství.“

O Barceloně z formy:

„Barca je Barca, je vždycky stejná, vždycky dobrá. Že jsme dnes vyhráli, to bylo dobrým výkonem našich hráčů, ne proto, že byla Barcelona nějak špatná.“

O těžké cestě sezónou:

„Trenéři analyzují každý zápas a co se v něm děje. Jestliže se nám ze začátku sezóny nedařilo, tak to nebylo špatnou dynamikou hry, protože tým byl konkurenceschopný, neprohrával. Avšak svazovalo nás to. Nebyli jsme v tu dobu dostatečně efektivní. Ve druhé polovině sezóny se toto změnilo, vždyť jsme zdvojnásobili počet nastřílených gólů. Neúspěchy vyvolávají u hráčů nejistotu a nízkou sebedůvěru. Pak však přišla vítězství. Vlastně jsme toho ale moc neměnili, jen jsme zápasy hráli odvážněji a efektivněji. Góly určovaly zlepšení nálady v týmu a zlepšení výsledků.“

O důvěře:

„K dobrým výsledkům jsme mohli dojít, protože jsem i ve špatných chvílích cítil podporu svých svěřenců, čehož si velmi vážím. A klub? Když je v těžké situaci takový klub jako je Valencia, tak je to složité. Není snadné trenérovi dávat plnou důvěru. Nám se však společnými silami podařilo zvrátit situaci . Ukázalo se, že předtím jsme nedělali všechno úplně špatně, ale na druhou stranu ani teď určitě neděláme vše dobře. Já pracuji s poctivým přístupem a obětavostí hráčů a tohle je tak především jejich úspěch.“

O pocitech po vítězství:

„Když sníte, tak sníte o vítězství, ale ne o tom, jak ho dosáhnout. Když jsme dokráčeli až do finále poháru, tak jsme věděli, že můžeme zvládnout i ten poslední zápas. Ale jak na to? Myslím, že zásadní bylo posílení sebedůvěry. Teď po zápase už jsou pocity vyloženě dobré. Citíte brnění v těle, štěstí, chcete se pořád smát. Kdosi mi tu teď řekl, že jsme vítězové poháru, kteří porazili Barcelonu. Už se tu nevypočítávají zápasy, kdy jsem Barcelonu neporazil. Věřím v osud. A osud chtěl, abych se vítězství nad Barcelonou dočkal ve finále poháru.  Pojďme si tento okamžik vychutnat.“

O Parejovi:

„Dani je hráč s mimořádným talentem. Pracuji s ním dvě sezóny. Nevím, jaký byl předtím, ale já ho poznal jako velkého profesionála. Je mimořádným fotbalistou, vítězným typem, talentem a nyní už i samozřejmě velmi zkušeným hráčem. Pro mě byl velmi důležitý. V těžkých časech sloužil jako opora pro mnoho svých spoluhráčů. Ve třiceti letech hrál své první finále a vyhrál ho. Já si musel počkat do třiapadesáti. Mám pro něj jen slova díků jako pro člověka, tak i pro profesionála. Všechny jeho vlastnosti bych rád rozšířil i na ostatní své svěřence. Pro mne jako pro zkušeného trenéra to byla výjimečná sezóna. Ne pro ten titul, ale proto, že mi tým ukázal, že i když se nedaří, tak není nutné být v kabině rozhádaný a obviňovat z neúspěchů trenéra a trenérský tým. Je to radost a štěstí a navždy to budu mít v paměti.“

O Jaumeho velkém zápasu:

„Dneska Jaume odehrál skvělý zápas, ale dobře si vedl i v předchozích utkáních. Jako trenér na začátku sezóny rozhodujete o rolích jednotlivých hráčů. U brankářů je to pak speciální. Když se nějak rozhodnu a oznámím to hráči, tak pak své rozhodnutí neměním. Protože změnit rozhodnutí by znamenalo oklamat člověka. A tím bych ztratil jeho důvěru. A takové ztráty jsou nenahraditelné. Bylo jasně dané, že Jaume bude hrát celý pohár, ale ať jsme vyhráli nebo bychom někdy v průběhu cesty vypadli, tak nikdy by to nebylo jen zásluhou či vinou jednoho hráče.“

O důležitosti trpělivosti:

„To je základ. Trenéři většinou ve svých pozicích končí, když nemají výsledky. Pod sebou máme kádr hráčů, nad sebou máme vedení. Já měl to štěstí, že mě podporovali z obou stran. Vedení totiž ukázalo trpělivost. Vidělo, že nejsme slabí. My jsme tak měli postupně prostor se zlepšovat a dojít až sem. Je pravda, že když jsem tu byl v první sezóně, tak jsme poskočili z 12. místa na 4. místo. Tím přišla očekávání pro sezónu další. Bylo těžké je naplnit, protože se nám nedařilo skórovat. Tým byl soutěživý a vedl si dobře ve všem, krom střílení gólů, to nás sráželo. Ale nakonec se vše vrátilo do normálu. Přišly góly, přišla vítězství a přišla trofej v Copa del Rey.“

O psychické síle:

„Máme ve Valencii celkem mladý tým. Přesto ho negativní výsledky na začátku sezóny nezlomily, ale podařilo se je překonat. Hráči viděli cíl, fungovala tu spolupráce, vzájemný respekt a myšlení jako jeden tým. My tyto ctnosti jen udržovali a posilovali.“